LBP Anthropos 14.5.2008

Sice mi to teď neběhá, ale to neznamená, že se nemůžu občas proběhnout. Třeba na závodě Letního běžeckého poháru. Vymyšlené jsem to měl náramně - před závodem se projedu na kole a svůj nedobrý výkon svedu na cyklistiku. Co čert nechce, odpoledne na obloze mrak jako drak, chvílemi prší. Na kolo nejdu. Výmluva padá, jdu na závod odpočinutý:-)

Dnešní závod je už druhý v pořadí, první byl v termínu Starobrnotour. Jenže byl mimo Brno, na prezenci je spousta běžců, kteří přišli letos poprvé, vše se protahuje, start je se čtvrthodinovým zpožděním. Ztuhly mi rozběhané nohy, mám výmluvu:-) Na startu jsem relativně vepředu, v první zatáčce jsem na nepříliš vhodném vnitřním okraji, dav 150 běžců se mne snaží natlačit na zaparkované auto. Jenže já mám přes 80kg, průměrný běžec 60 i s postelí, není až tak snadné mne posunout, přežil jsem:-) Dál už můžu jen sledovat, kdo mne všechno předbíhá. Sváťa, Standové, uzdravený Vlastík. No, normálka. Když mne předbíhají i Lenka, toho času kojící matka a Vilma, o pět let starší cyklistka, tak si říkám, že by to mohlo stačit, přidávám a snažím se jich držet. Moc to nejde:-) Novinkou letošního ročníku je přesné změření trati, první rovinatý kilometr za 4:24 ukazuje, že to dnes nebude žádná sláva, čekají kopce. V nich přece jen dobíhám ženské, to je tak vše. Mne dobíhá čerstvý Pavel Tyleček, pohotově s ním domlouvám, že mu přenechám vítězství ve vzájemném souboji výměnou za příště. Souhlasí, tak ho pouštím dopředu:-) Kopec zpět už mi jde líp, předbíhám Vilmu, přece jen to je víc cyklistka a těším se, jak napálím rovinku podél řeky. Nicméně nohy tuhnou, napálení nechám na jindy. V závěru vyklusávající povzbuzují Vilmu, ta přidává. Zjišťuji, že mi zbývají jakési trošky sil a uhájím si svou bezvýznamnou 89. pozici ze 145 dokončivších. V kategorii 18 z 23. Výsledný čas 29:05 nakonec není na této trati nejhorší. V týdnu po Moraviamanu a Grafilitu už jsem zaběhl i hůř:-) Přeměření ukázalo, že trať nemá 6,6, ale jen 6,3 km. Mé tempo tedy nebylo pěkných 4:24, ale průměrných 4:37. Z nostalgie nechávám v historické tabulce hezčí hodnotu:-)

Týden 19/2008 5.-11.5.

Minulý víkend jsem běžel Brněnský půlmaraton, v tomto týdnu jsem chtěl zase malinko přidat kola a začít plavat. Jedno bylo jisté - čas nebude:-)

Pondělí - 0-0-10 Vracím se domů poměrně pozdě, na kolo to už není, jdu se proběhnout. Holedná 53:28. Neběhá to.

Úterý - 1,5-39,2-0 Ráno jdu plavat a pocitově je to skvělé. Možná tím, že jsem po dlouhé době vytáhl ploutve:-) Odpoledne se na kratší kolo dostávám, kolem přehrady za 1:32. Docela zábavná jízda, chvilku se se mnou po rovince honil nějaký mladík, v kopci z Bitýšky mu však došel dech či co:-)

Středa - 0-0-7 Tak mne tak napadlo, že bych mohl zítra zkusit Starobrno. Z práce jdu poměrně pozdě, před vyzvednutím čísla na Starobrnotour stíhám jen uběhnout skorosedmičku za 34:08.

Čtvrtek - 0-126,4-0 Starobrnotour. No taky jsem na kole dojel tam a pak domů.

Pátek - 0-15-0 Kolo. Jsem fakt důslednej, že? :-) Ve skutečnosti jsem se jel jen projet s holkama na svém krosovém speciálu:-) Oproti minulé vyjížďce žížalky docela zrychlily. Možná je to tím, že se mezi sebou honily:-)

Sobota - 0-0-14,6 Běžec Vysočiny Jihlava-Třešť.

Neděle - 0-50-0 Ty manželky jsou hrozné, furt něco potřebují a já nemůžu sportovat:-) Nakonec se na kolo dostávám, víc jak padesátku za 2:06 bych stejně neujel, nějak jsem po včerejšku unaven.

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	32	2:38
Plavání	1x	1,5	0:45
Kolo	4x	231	9:22
			12:46

Zhodnocení: Kolo jakž takž, běh nic moc, plavat jsem se moc nedostal. No, nejsem profík, nemusím plnit plány. Třeba i z tohoto půjde nějaký triatloneček dokončit:-)

Běžec Vysočiny - Jihlava - Třešť 10.5.2008

Na závody Běžce Vysočiny Terču nelákám. Mívá v pátek odpoledne trénink. Jenže v Běžci jsou i některé závody, které se konají v sobotu. Jihlava-Třešť je závod velmi pěkný, jen náročný na logistiku. Dětské závody začínají v devět v Třešti, dospělí vybíhají naopak z Jihlavy, naštěstí až v deset. Vyrážíme celá rodina.

Po příjezdu do Třeště čeká na Kristýnku velké překvapení - hned u prezentace dostává krásný pohár a cenu za třetí místo v loňském Běžci. Slečna má hned dobrou náladu a prohlíží si pohár ze všech stran:-)

Dětské kategorie jsou rozděleny na podkategorie po dvou letech. Prostě aby se více využili stupně vítězů. Docela dobrý nápad, jen těch dětí není tolik, kolik by si tento závod zasloužil. Tedy přeškoláky místní maminky hrdě přivedou. Se školáky je to horší. Terča ve své kategorii soupeří s dvěma holkama a mimo soutěž se třemi kluky. Čekám s odjezdem do Jihlavy až po jejím závodě a jsem svědkem krásného vyrovnaného výkonu. Terča rozumně rozbíhá až na pátém místě a pak si pěkně běží, přidává, mezi holkama druhá, prvního kluka skoro doběhla. Fakt dobrý. Pro pořadí mladších žaček se musí pořadí spojit dohromady s dalším během, Terča by na stupních vítězů byla i celkově. Navíc získává 9,2 bodů, takový obrovský bodový nášup mně nikdy nedají, fňuk:-)

Terča na trati. Z fotek to není úplně vidět, běhá krásně lehoučce. Po kom to dítě je? :-)

Druhé místo, paráda, gratuluji! Třetí holka už je asi na obědě:-)

Ale to už se ženou mizím do Jihlavy, kde jsem deset minut před mým startem. Uteče mi tak krásné druhé místo Kristýnky, která je však po náročném týdnu trochu unavená, takže jakýsi odstup za vítězkou tam je. No ale přece nebudeme basketbalistku srovnávat s atletkou, že. Prostě skvělý.

Další druhé místo. Gratuluji! Starších žaček moc nechodí, Kristýnka se dokonce ujala vedení v celkovém pořadí :-)

Já na stupně vítězů rozhodně pomýšlet nemůžu, běžecky to stále stojí za houby. Vybíhám z Jihlavy na náročnou trať, která by se dala stručně popsat 7km do kopce, pak 2 km rovinka zakončená stoupáním, prudké klesání do Třeště a koho nebolí nohy, může si Třeští skoro kilometr finišovat. Tento závod jsem běžel jen předloni, tedy v době nepříliš běžecké. Přesto mi dnes stoupání přichází nějak těžší a to se dokonce snažím běžet volně, kousek nad maratonskými tepy. Asi ty kopce vyrostly:-) V lese pak vezmu zavděk třemi dobrodinci s vodou, v klesání mi definitivně tuhnou nohy. Předbíhají mne i borci kategorie 60+, v Třešti se přede mne přežene i Zdeněk Novák, kterému je příští rok 70. Jenže to je otec maratonce Pavla Nováka, jistě od něj pochází běžecké geny, tak to se ani moc nedivím a odevzdaně dobíhám do cíle za 1:11:13, o tři minuty hůř než před dvěma lety. Jsem 33. z 52 celkově, předposlední ze 14 v kategorii. Bodů 6,3, obě holky mají dnes víc:-) Tepy průměr 152, max. 160. No, nic moc. Hejkal tento závod běžel osmnáctkrát (!), všechny časy měl lepší s vyjímkou roku 96, kdy do cíle doklusal v téměř stejném čase jako já dnes. Formo, formo, kde jsi? Na kole to jakž takž jde, ale běhání nic moc. Určitě proto, aby mi forma kulminovala na triatlonech:-)

Starobrnotour 8.5.2008

Start na Starobrnotour jsem vlastně letos ani neplánoval. Jenže předpověď počasí hlásila krásný den, na poslední chvíli mne napadlo, že bych to mohl zkusit. Ve středu večer se jedu na Oboru zaregistrovat. Jestli tam bude fronta, jedu pryč, musím vyzvednout Kristýnku. Fronta není, mám smůlu, musím ráno na start:-)

Ráno tep zase vysoký, nevím, co to tělo blbne. Vždyť jsem v pořádku. Sundám z kola hrazdu, bez ní vypadá divně:-) Z domu dojíždím na start jen s malou rezervou. To abych byl pěkně rozjetý:-) Stejně jako předloni budu startovat ze zadních řad. Ach jo. Po startu se snažím dostat kousek dopředu, tak, aby se peloton před mnou neutrhl. A najednou se prudce brzdí, je tu pád. Hledám očima zkušeného cyklistu, vybírám si dres Favoritu Brno a svištím si pěkně v balíku. Následovat zkušeného balíkového cyklistu se vyplácí, peloton ještě několikrát brzdí kvůli autům, projíždím v pohodě. Stoupání na dálničním přivaděči nic moc, čelo mi nezadržitelně odjíždí. Ale stejně je hezké, že je ještě po tolika kilometrech vidím:-) U Radkova domu průměr 33,5. Svižná vyjížďka. Ve stoupání na Velkou cenu se vše nezadržitelně trhá, znovu hledám dobrou společnost. Cyklista v dresu Phonak vypadá zkušeně, na vršku tvoříme zárodek skupinky, v Ostrovačicích už pěkně spolupracujeme. Kopec za Říčanama docela v pohodě, skupinka se drží pohromadě. Přichází poměrně rovinatý úsek, kde je vždy protivítr, dnes docela mírný. Phonak udává skupince rytmus střídání, pěkně si svištíme. Začínám uvažovat, zda při mých najetých 650km není tempo až příliš odvážné. No, uvidí se ve stoupání od Bílého potoka. Teď je však potřeba udržet se ve sjezdu. Kdo se mnou někdy jel na kole, tak ví, že z kopce jezdím hodně opatrně. Dole jsem na chvostu skupinky, ale stále v kontaktu. Stoupání je dlouhé a na mne docela svižné. Před vrcholkem zaostávám za skupinkou tak o padesát metrů, mezera se prodlužuje. Ach jo. A tak dobře se mi s nimi jelo. Neodpadl jsem sám, je tu se mnou ještě starší cyklista. Ten má najednou spásnou myšlenku a říká: "Ujíždí, přidej!". Je tu další mírné stoupání ve Svatoslavi. Dávám tam velkou placku, rvu co to jde a za chvíli jsme zpět ve skupince!!! Pro ty, co čtou příliš rychle ještě jednou - po dlouhém kopci jsem zcela vyřízen, do kopečka mi ujíždí vzorně spolupracující skupina lepších cyklistů. Přehazuji, zrychluji a mám je! Chápete? No, nevím, asi z toho nemáte takový pocit jako já. Mé nadšení totiž bylo bez hranic. V podstatě takový vnitřní orgasmus:-)

Řítíme se po rozbitých silnicích k Lažánkám, samou radostí skupinku táhnu skoro jen já:-) Mám pro to důvod. Blíží se sjezd v Lažánkách, díky mým sjezdovým neschopnostem se snažím být před sjezdem na čele, což se mi daří. Přesto dole v Bitýšce mírně zaostávám. Jsem však zcela bez obav. Profičím kostky, nechám tam velkou placku a během prvních pár metrů stoupání jsem opět na čele skupinky. Tak krásně se mi jede! Při nájezdu do druhého kola průměr přes 30km/h. Neskutečné. Že bych po letech objel stovku třicítkou? No, i šedesát kilometrů přes 30 je slušných:-) Jedeme spojkou k Ostrovačicím, skupinka má problém. Odpadl nám vůdce z Phonaku, rytmus střídání se rozbíjí. Nelíbí se mi to, ve zvlnění jsem téměř pořád na čele. Ještě v Ostrovačicích průměr přes 30. Neodpadnu na Říčaňáku? Najíždím do něj pro jistotu první. Na začátku stoupání nikdo nespěchá a vedou se řeči. O cyklistovi, co nám po startu ujel. Všechny to udivuje. Proč? Místo jedné nohy má protézu. A je pěkný kus před námi. Skoro se mi zdá, že poznávám hlas jednoho cyklisty. Že by to byl Vláďa Volavý? Při běhu mu nikdy nestačím. Na kole si klidně jedu ve stejné skupince:-) Stoupání přituhuje, já opravdu pár metrů ztrácím, nahoře však ztrátu v pohodě dojíždím. Tentokrát však to není mým nasazením, skupinka bez vůdce ztrácí tempo. Nabrali jsme však odpadlíka, který dává skupince znovu řád a svištíme v úseku s protivětrem. A zase vedu skupinku, opírám se do pedálů a ... polévá mne studený pot, je mi divně a je mi jasné, že jsem v háji:-) Odstupuji z čela, na konci skupinky mám hned ztrátu, naznačuji vinohradské šlapce, ať se zařadí přede mne. Vláček končí, budu muset pokračovat za své. Těsně před 70.km skupinku opouštím, velmi volně točím nohama rychlostí 20km/hod a čekám, kdy se budu moci zase rozjet:-) Dojíždím ke sjezdu za Přibyslavicemi a dávám se trochu dohromady. Předjíždí mne třetí žena závodu s doprovodem. Absolutně nemám sílu se za ně zařadit a asi by mne ani nechtěli:-) Ke Svatoslavi stoupám o dost volněji než v prvním kole, ale už se cítím líp, nahoře to zase trochu rozjíždím, ten průměr nebude zase tak zlý. Na občerstvovačce tentokrát zastavuji, beru si dva kelímky a zkouším požádat o podání banánu. Proč zkouším? Nějak se mi plete jazyk, nevím proč:-) Odjíždím, banánem si shazuji z kola cyklocomputer, tak se zase vracím a teď už definitivně sjíždím k Bitýšce. Posledních pár lehkých kilometrů. Ve stoupání za Bitýškou se mi vrací roupy. Vidím před sebou cyklistu. Co cyklistu, soupeře. Má číslo. A je na tom hůř než já. Chytit, předjet:-) Ve stoupání ho téměř dojíždím a zrovna když se chci rozjet, dostávám křeče svalů podél levého kolena. To je divné. Nevzpomínám si, že bych kdy dostal na kole křeče. No ale přece nezastavím tři kilometry před cílem. Protahuji nohu na kole, beru si solnou tabletku, zapíjím a dojíždím si v pohodě (čti pomalu) do cíle. Na ceduli vidím vedle svého jména čas 3:39:31, nevěřícně na to koukám a jsem se sebou spokojen. Čas je o více než 20 minut lepší než předloni. A na rozdíl od předloňska tam byly rezervy. Kdybych skupinku tak často netáhl, kdybych si nevzal nevyzkoušený taurinový povzbuzovač, třeba bych ani neodpadl. Ale ani první ze skupinky průměru 30 nedosáhl. No, já jsem se svými téměř 28 na 101,4km trati se slušným převýšením fakt spokojen:-)

Vracím čip, dostávám tričko, beru si jen kofolu a jedu pomaličku domů. Jestli jste potkali cyklistu pozpěvujícího si Hey Jude, tak jsem to byl já. Úplně spokojený cyklista:-)

Týden 18/2008 28.4.-7.5.

Je zajímavé, jak vliv má přechod z běhu na kolo na moji chatrnou tělesnou stránku. Prakticky okamžitě mě přestaly bolet záda a koleno z boku. Tělo přestalo vyžadovat posilování. Na druhou stranu se objevuje bolest třísel, kolena zepředu a problémy s levým ramenem. Tělo taky důsledně vyžaduje protahování, které můžu u běhu odfláknout. Holt disciplíny triatlonu jsou vyvážené a působí na celé tělo:-) Po cyklistickém týdnu jsem chtěl zařadit týden triatlonový, tedy i nějaký ten běh a plavání. A takto to dopadlo:

Pondělí - 0-0-7 Po cyklo týdnu není na kolo pomyšlení. Večer si vyklusávám sedmičku - 33:58. Pořád nic moc.

Úterý - 0-0-0 Jsem pořád nějak zničený, navíc trávím den v Praze. Po návratu jen chvilička posilování. Spíš symbolicky:-)

Středa - 0-36,8-0 Vyjíždím na kole s Mišáky a dalším Vláďou. Vláďa má však MTB kolo a brzy odpadá. Mišáci řádí. Místy mám skoro pocit, že jsem schopen uviset, což je asi dané tím, že Milan má v nohách o pár desítek kilometrů víc:-). Jedeme přes Velkou cenu nahoru a podél přehrady zpět v docela slušném průměru 27,2. Konečně přes 25:-)

Čtvrtek - 0-22,8-7 Ráno jdu vyklusat sedmičku, prostě kvalitní příprava na půlmaraton. Nepříliš dobrý čas 34:32 napovídá, že se budu na půlmaratonu trápit. No, to znám:-) Mám pak domluvené delší kolo s Radkem, ale Radek nakonec nemůže. Počasí nic moc, vyčkávám na zlepšení. Když mám pocit, že se nedočkám, vyrážím do mírného deště s tím, že jistě kousek dál neprší. Bohužel chladný vlhký vzduch mi nedělá dobře, začíná mne bolet hlava, asi díky tomu mi to vůbec nejede. V Jinačovicích vidím, že v dalším údolí hustě prší, přijímám to s povděkem a u golfového hřiště otáčím zpět. Výsledkem je kraťoučkých 22,8 za 1:01:30. Prostě jsem se ploužil:-)

Pátek - 1,3-0-0 Jdu po měsíci plavat! Kupodivu to není tak hrozné. Raději si však ordinuji jen 40 minut ve vodě a zbytek dne vyčkávám na zítřejší půlmaraton.

Sobota - 0-0-22,1 Brněnský půlmaraton.

Neděle - 0-22,8-0 Jsem úplně zničený, navíc všechny moje ženské mne k něčemu potřebují. Přemýšlím o volném dnu, nakonec se večer odhodlávám protočit nohy na kole. Jen po golf a zpět. V kopcích to sice není ono, ale na rovinkách cítím v nohách překvapivě dost sil a výsledkem je výrazně lepší čas než ve čtvrtek - 56:25. Po cyklostezce jezdím pomalu, s průměrem jsem spokojen.

	Počet	Km	Čas
Běh	3x	35	2:58
Plavání	1x	1,3	0:40
Kolo	3x	82	3:19
			6:57

Zhodnocení: Věděl jsem, že slušný objem minulého týdne je neopakovatelný. Chybí mi delší kolo, buď nebyl čas nebo počasí. Ale zase mám všechny tři pohybové aktivity, je ze mne triatlonista:-)

Brněnský půlmaraton 3.5.2008

Jestli bude někdo na brněnsku pořádat větší závod, může počítat s mou účastí:-) Jistě, pořadatelům jsem fuk, ale stejně rád podpořím jejich úsilí, i proto jsem se přihlásil na brněnský půlmaraton velmi brzy. Je jedno, že mi spadne do cyklistického období. 21km bych měl uběhnout vždy. Něběží se jen půlmaraton, je tu i lidový běh, štafety a dětské závody Hledáme brněnského draka. Mám přihlásit holky? Trochu jsem se bál. Představoval jsem si 30 atletek na startu a moje holky někde vzadu. Nakonec Terča odmítla, Kristýnka chtěla jít. Snad unese 28. místo:-) A já snad doběhnu. Po nemoci jsem pořád nějaký divný, ranní tepy vysoké, běhat se dá jen velmi pomalu.
Můj trénink na půlmaraton. Za měsíc od Paříže pět nesmělých kraťoučkých pomalých výběhů:-)

Prvních sto přihlášených má dostat tričko. A já se hlásil brzy. Bavlněné tričko New Balance už mám, jdu na prezenci s tím, že se pokusím tričko vyměnit za menší pro nějakou holku. Nicméně světe div se, ve startovní tašce je pěkné funkční tričko. Velikost XL, vyměnit se nedá, prostě na mne:-) Pavel Baběrád ho prodává vedle na stánku za pětistovku. Startovné 150kč, to chtějí pořadatelé tak prodělat? Je pravda, že oranžovou barvu bych si normálně nekoupil, ale Kristýnka mne přesvědčuje, že mi docela sluší, tak si ho beru na závod. S botami New Balance budu hotová živá reklama této firmy, snad neudělám moc velkou ostudu:-)

Živá reklama - oranžový fešák New Balance:-D

Na startu samé známé tváře, vyměňujeme si spoustu důležitých informací a už je tu start. Sbíháme Masarykovou ve volném tempu, Karel Fuksa mne stihne zahrnout několika informacemi o různých mezinárodních maratonech. Běžím zvolna, vedle mne najednou Mond. Běží také volněji, protože minulý týden zvládl Vídeňský maraton. Ihned si vzpomínám na svůj úkol vysvětlit mu výhody disciplíny zvané ironman, moje agitační úsilí padá vcelku na předem připravenou půdu:-) Prý příští rok:-) Ale i letos by mohl stihnout půlku, že? Ještě mu to někdy vysvětlím:-) Po pěti kilometrech mi tempo přijde rychlé, sporttester ukazuje jen místy a to spíš desítkové tepy. Končím agitaci a snažím se běžet. Můžu obdivovat obrovské pořadatelské nasazení - celá trať vymezená páskou, označené mety po 5km, neuvěřitelné množství organizátorů a policistů na křižovatkách. Docela mne zamrazí, když zjistím, že jednu z největších brněnských křižovatek - u Ronda - probíháme napříč! Regulovčíci jsou sehraní, snaží se, pochopitelně nějaké ty fronty aut se tvoří. Nevím, jestli by nebylo nejlepší vrátit se k pořádání půlmaratonu na výstavišti. Žádná omezení dopravy, rychlá trať. No, nechám to pochopitelně na pořadatelích. První polovinu závodu mám za sebou za asi 52:30, můj cíl byl původně 1:45, je evidentní, že to nestihnu. Tuhnou mi docela nohy, pomalu odvyklé běhu. Pružně posouvám cíl na 1:50:-) Ivo Zejda mi stejně jako všem okolo vynadá, že nedýcháme a se známými výkřiky mizí dopředu. Po patnáctém kilometru už se docela trápím, kupodivu stále předbíhám sem tam nějaké mladší přepalovače, takže mám stále pocit, že vlastně závodím:-) Mne nepředbíhá skoro nikdo, vyjímkou je Mond, který se přiřítil zezadu s hrůzou v očích, jak ho setřu na blogu a vysvětluje, že z tohoto důvodu musí dopředu. No, jen si běž:-) Mám náběh na křeče v nohách, příště abych si vzal i na takovouto krátkou trať tablety, ach jo:-) Naštěstí umím krásně měnit nášlap, volím typ kačer a řítím se rychlostí teď už jen 6min/km do cíle. Čas 1:49:52, výkonnostní cíl splněn:-) Dostávám láhev Powerade, která do mne jen zasyčí, u slečny vyloudím ještě jednu. Účastník jako já vyjde pořadatelům fakt draho, nevím, kdo to všechno platí:-) Jdu se převléci a čekáme na start závodů malých draků.

Limit půlmaratonu je 2:30, sedmdesátiletý Pavel Cahel ho za potlesku diváků stíhá v pohodě. Na trati je však ještě mladá dvojice, pořadatelé chvíli čekají, nečekaně se rozhodují spojit závody mladších a starších žáků do jednoho závodu. Vzniká tím trochu zmatek s čipy, není vidět kdo je mladší žák a kdo starší a už je tu start. Kristýnka opouští náměstí rozvážně uprostřed chumlu. Okruh má mít prý 1,3km, starší ho běží dvakrát, mladší jeden. Okruh je kratší, ale delší než ve výsledcích uvedený kilometr. Většina holek finišuje do cíle, snažím se spočítat, kolikátá bude Kristýnka mezi staršími, pokračujícími do druhého kola. První holka byla hned za prvními kluky, jako druhá probíhá Denisa Krestová, Kristýnka kousek za touto svoji obvyklou soupeřkou, stíhá ji další holka. Že by Kristýnka byla třetí? Na takovémto velkém závodě? Atletky šly raději do kina? Ve druhém kole dávám ještě větší pozor. První Michaela v docela slušném čase, mezera, druhá Denisa, Kristýnka je podle mne fakt třetí! Dobíhá se slzami na tváři, bolí ji rameno. Stěžovala si na něj už onehdy po plavání, budeme s tím muset něco udělat. Za chvíli je však slečna v pohodě, hledáme výsledky, jestli jsem se v počítání nespletl. Máme čekat na vyhlašování? Raději jo, už to nebude dlouho trvat. Čekání se nám vyplatí, Kristýnka před zástupem běžců opravdu vystupuje na brněnském náměstí na bronzový stupínek a dostává krásný pohár. Z nečekaného úspěchu máme velkou radost oba. Bodejť. Prostě mám doma bronzovou brněnskou dračici. Snad nenarazí na Drakobijce:-)

Komeťačka na stupních vítězů opravdového běžeckého závodu:-)

Ještě statistika - se svým časem jsem skončil na 133. místě z 200 účastníků, 26. z 34 v kategorii. Vítězný keňan Michael Karonei běžel 1:04:41, o silné účasti svědčí třeba až 8. místo Ivana Čotova či 10. Petra Vabrouška. Čas vítěze je horší než loni, přece jen je trať těžší. Vítězka kategorie žen keňanka Magdalena Mukunzi zaběhla možná ještě kvalitnější čas než první muž - 1:13:25.

Moje obvyklá tabulka, stoupání v druhé polovině kola je na číslech vidět. Tepy nejsou přesně, sporttester asi fakt vyměním.

Vedle Kristýnky vítězná keňanka. Snad se nebudou dámy zlobit, když prozradím, že keňance je 25, Kristýnce 13. Najdete pět rozdílů v somatotypu? Nemusíte je nikam posílat:-)

Po návratu domů byla s nečekaným úspěchem seznámena celá rodina včetně morčat. Ty obdivně zakvikaly, nechaly se vyfotit s pohárem bronzové dračice a pokračovaly v pastvě:-)

Týden 17/2008 21.-27.4.

Nejsem ještě úplně ve své kůži, tak jsem si říkal, že nebude žádný bazén. Jediným programem se tak stalo pomalé najíždění prvních cyklokilometrů, které jsem začal minulý víkend ujetím báječných 59km:-)

Pondělí - 0-50-0 Kolem přehrady a pak kolem Radka domů. Prostě projížďka po malých kopečcích 2:07.

Úterý - 0-0-10 Zadek už má kola dost, jdu běhat. Desítka přes Holednou. Před měsícem jsem si myslel, že už ji nikdy nepoběžím přes 50 minut. Dnes 54:18 a nadřel jsem se jako kůň. Definitivně ruším jakékoli myšlenky na sobotní Olomoucký půlmaraton.

Středa - 0-38,4-0 Zase kousek kola. 1:38. Průměr stále loudavých 23,5km/h.

Čtvrtek - 0-92,6-0 Po zvlněných vyjížďkách zařazuji rovinu na jih od Brna, dojedu si do Pasohlávek. Po 60km mi to přijde už nějaké dlouhé, dojíždím však vcelku v pohodě po okukování inline bruslařek za 3:50:-).

Pátek - 0-0-7 Zase krátký běh, sedmička za 35:32. Že by měla fakt sedm kilometrů? :-)

Sobota - 0-0-0 Všichni dnes běhají krásné časy v Olomouci, já se flákám. Jdu jen na svižnější procházku ve Chřibech. Za 2:14 na Bunč a zpět, řekněme 15km, kdo má furt ty vzdálenosti měřit:-)

Neděle - 0-101,3-0 Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři. No a protože já bývám na kroměřížsku, jezdím si na kole po trati Moraviamana. 3 kola s nájezdem 101,3km, dnes za 4:05. Můžu srovnat s loňskem, to jsem měl průměr o 0,7km/h vyšší:-) Dalo by se to svést na vítr, ale skutečnost je taková, že letos mám na kole o 300km méně a to bude ten důvod. Nicméně dnešní stovka už mi nepřišla nijak dlouhá a doufám, že díky neúčasti na PIMu na tom budu cyklisticky koncem května líp!:-)

	Počet	Km	Čas
Běh	2x	17	1:30
Plavání	0x	0	0:00
Kolo	4x	282,3	11:40
			13:10

Zhodnocení: Kolo je trochu nuda, ale v tomto období mne docela baví. Příroda je zelená, tráva voní, není vedro ani zima, já nikam nespěchám, tak to má být. Možná i proto jsem si našel na kolo čas. Jsem zvědav, jak to bude v dalších týdnech pokračovat:-)

Týden 16/2008 14.-20.4.

Další týden, ve kterém není moc o čem psát.

Pondělí - 0-0-0 Volno. Teploty jsou pryč, můžu aspoň do práce. Nemůžu však mluvit, tak jsem tu chvílemi k ničemu a odpoledne jdu raději do postele:-)

Úterý - 0-0-0 Volno. Opakování pondělního programu:-)

Středa - 0-0-0 No, volno, no.

Čtvrtek - 0-0-0 Aktivní využití volna - jdu vyzkoušet letošní kolekci Salonu vín ČR. Když jsem tu byl před lety poprvé, byl jsem nadšen. Nadšení však pomalu opadá. V salonu jsou často víc než vína kvalitní vína v nějaké vlastnosti extremní, často třeba v obsahu zbytkového cukru. No a kdo má ty slaďáky pít:-) Vždy se však dá najít něco zajímavého. Takže ač nachlazen, rozhodně bych si vybral z ryzlinků - vlašský č. 3, rýnský 34. Bohužel mé oblíbené Chardonay a Sauvignon nic moc, stejně tak mezi červenými jsem nevěděl co zvolit. Tak jsme večer zakončili v jiném sklepě vínem ze Zaječí. Taky dobrý. Občas to volno má něco do sebe:-)

Pátek - 0-0-3,5 Už zase běhám, heč heč heč. No a protože je pátek, běhám na závodě Běžce Vysočiny. Jenže přece jen ještě úplně nemůžu, tak jsem si s Kristýnkou jen oběhl dětskou trať. No a abych mezi těma dětma nevypadal divně, průběžně jsem si Kristýnku fotil mobilem:-)

Sobota - 0-22,8-0 Vyrážím na druhý letošní cyklotrénink v délce přes 20km. Dosahuji závratného průměru 21,49km/h. Od posledně výrazné zlepšení:-)

Neděle - 0-36,8-0 Pokračuji v obrovském cyklistickém nasazení. Od včerejška další nárůst průměru na fantastických 22,95km/h. Prostě z kopce už jsem tam dal velkou placku. Tím jsem rezervy rychlého zlepšování bohužel vyčerpal.

	Počet	Km	Čas
Běh	1x	3,5	0:21
Plavání	0x	0	0:00
Kolo	2x	59,6	2:40
			3:01

Zhodnocení: Pauza snad už skončila. Že jsem se na to kolo ale vrhl, že? No, já vím, jsem drak. Možná i v nějakém týdnu pár kilometrů přidám. Ale hlavně nic neuspěchat! :-)

O dresu se lvíčkem

Víte, když začínala Kristýnka s basketbalem, pořád chodila s otázkami. Jak se to vlastně hraje. Kdy a kde jsem všude hrál. S jakým číslem. Strašná fůra otázek. Pak jednoho dne přišla s tím, že dostávaly dresy. A že si vzala samozřejmě pětku. Moji pětku... Dítě pochopitelně nedomyslí, co vše v takovou chvíli dospělému proletí hlavou. Myšlenkami o pokračování rodu počínaje, a třeba i nenaplněnými ambicemi konče. Každopádně je těžké nebýt v takovou chvíli na měkko.

Terča nemá moc na co se ptát. Volejbal jsem závodně nehrál. No ale čekám na ni nedávno po tréninku a sotva otevřela dveře od auta, už spustila: "Tati, dostávaly jsme dresy. Mám samozřejmě tvoji pětku, KOUKEJ!".

Koukám. Holčičky to prostě s tatínkama umí:-) Dnes měl dres se lvíčkem premiéru. A šlo mu to.

Inu, jsme dobrý tým. Samé pětky. Myslím, že ty dvě moje malé velké pětičky to dotáhnou dál než já. Držím jim palce! :-)

Týden 15/2008 7.-13.4.

Po maratonu je potřeba co? Po maratonu je potřeba odpočívat:-) Úplně se mi to nedařilo.

Pondělí - 0-0-0 Disneyland. Máme už zkušenost i s jiným parkem - Europaparkem:-) Upřímně řečeno právě ve srovnání s Europaparkem mne Disneyland trochu zklamal, je koncipovaný víc pro malé děti. To však má i své výhody - na focení se s medvíkem Pú je hodinová fronta, na atrakcích pro velké děti volno, holky toho využívají a některé atrakce zvládají i sedmkrát. Ale stejně, pokud chcete udělat radost větším dětem, skoro lepší volba než Paříž je Freiburg:-)

Do zábavního parku se doporučuje pevná gumička do vlasů...

Jinak hrozí rozcuchání. Ale i to je in:-)

Úterý - 0-0-0 Eiffelovka je vděčný turistický cíl, poté pokračujeme k Notre Dame. Ale ani schody ani vycházku si do kilometrů počítat nebudu:-)

Středa - 0-0-0 Co udělá radost ženě každého věku? Když ji vezmete do obchodu:-) Avšak když máte ženské tři, hrozí akutní vyčerpání konta:-) Bohužel při procházení mezi obchody mi nedělá průvan dobře a nachlazení se stále zhoršuje a to jsem si včera myslel, že to bude dobrý.

Čtvrtek - 0-0-0 Konečně doma:-) Volím moudře den volna a raději neměřím teplotu ani tep.

Pátek - 0-0-10,3 Na Hejkalův memoriál jsem musel. Z něj rovnou do postele.

Sobota - 0-0-0 Sobotu jsem prospal. Ani nepamatuji, kdy mé tělo naposledy topilo na tropických 39,6:-)

Neděle - 0-0-0 Opakování sobotního tréninkového motivu. Ale docela se to zlepšuje..

	Počet	Km	Čas
Běh	1x	10,3	0:50
Plavání	0x	0	0:00
Kolo	0x	0	0:00
			0:50

Zhodnocení: Pauza bude pokračovat. Budu muset přehodnotit další program - žádný Olomoucký půlmaraton, asi ani žádný příliš velký Mamut. Jsem nějaký zničený a momentálně nemám myšlenky ani na Mamuťátko.