Seč 4.-5.7.2009

Letos jsem toho moc nenaplaval, hlavně kvůli problémům s ušima. Přesto jsem opustil svoji strategii hlásit se na plaveckých závodech na trať 1km a přihlásil se na Seč rovnou na kilometrů pět. Podle dlouhodobé předpovědi jsem očekával teploučkou vodu a vedro, tak by to mohlo jít. Kristýnka byla na Seči už od pondělka 29.6. na soustředění. Hlásila teplotu vody 18 stupňů a samé deště. Přesto se koncem týdne začalo oteplovat. Třeba opravdu uplavu první pětku!

V pátek se mi najednou dělá divně. Naprosto neobvykle se potím a upřímně - ten pot zrovna nevoní. Viróza či podivné nachlazení? V sobotu ráno bez teplot, vyjíždím směr Seč, mírně se mi motá hlava. Trochu to spravuje až druhé kafe. Vymýšlím důvod, proč start zrušit. Pozdě. Náš předseda si přivstal a prezentoval mne dříve, než jsem měl zdůvodnění hotové. Sedím na obědě a vůbec nemám chuť jíst. Asi jsem opravdu těžce nemocný:-) Co teď? 5 km na Seči jsou dva okruhy. Začíná se poměrně dlouhým úsekem přes přehradu, tam se nedá vylézt. Přemýšlím, že když to nepůjde, vrátím se po pár metrech ke břehu. Ano, tak skvěle se cítím:-) A když to půjde, doplavu si jedno kolo. Na dvě to fakt nevidím.

Na startu lidí jako svého času ve frontě na banány. Bodejť. Seč je letos MČR. Kristýnka si hledá místo vepředu, já vzadu. Holt jiné ambice. Start - nechávám lepší uplavat a vydávám se za nimi. Voda docela teplá, dvacítku má. Na této straně. Na Seči jsou však chladná místa, zejména u ostrova. Cože, já už jsem u ostrova? Já plovu:-) Jak je mi dnes všechno ukradené, plavu docela uvolněně a mám z plavání překvapivě dobrý pocit. Vůbec mi není zima. Stíhám tu bandu plavců před sebou, ani mi nestíhají uplavat:-) Doplavávám do cíle kola, které bylo letos trochu prodlouženo na poctivých 2,5km za 1:02. Mám plavat další kolo? Rád bych. Pěkné počasí, teplá voda... ale radši lezu ven. Čekal by mne totiž psychicky náročný úsek přes hloubku. A já jsem přece jen neobvykle zesláblý. Motání hlavy taky zůstalo. I tak mám ze sebe dobrý pocit - nechávám na sobě dlouhé mokré plavky a stejně - není mi zima a není. Nachlazený nejspíš nejsem:-) Škoda toho podivného stavu. Pohledem do výsledkové listiny zjišťuji, že bych nebyl úplně poslední. Ale aspoň předposlední:-) Mohl jsem dokonce svést boj o 94.-96 místo na Mistrovství republiky. A světe div se - teoreticky jsem mohl být i třetí ve své kategorii:-) Nic, nechme planých úvah, čekám na Kristýnku. Doplavává za 1:40 a je to hodně unavené. Možná z týdenního soustředění. Beru ji na večeři a spát. Zítra nás čeká náročný den. Uděláme si vzdálenostní rekordy. Kristýnka poplave 10 kilometrů. A já osm. Na kajaku jako doprovod:-)

Ráno leje jako z konve. Jsem z toho nervozní, s Kristýnkou to ani nehne. Prý se v dešti plave dobře. A že zmokne chudák táta na kajaku je jí fuk:-) Chvilku před startem přestává pršet. Ono snad bude dokonce i hezky.

Předstartovní fotka s trenérem Komety. Ten se nechal slyšet, že když všechny tři štafety Komety budou do čtvrtého místa, poplave na Lipně trojku. Svěřenci ho vypekli a podmínku splnili. Jsem na trenéra zvědav. Občas má směrem ke mně řeči, že na pomalé staré triatlonisty stačí i desetileté děti, ale ve vzájemném souboji zatím vedu 1:0:-) Podaří se mu vyrovnat? :-D

Víte, ještě jsem nic pořádného neuplaval a už jsem pamětník. Pamatuji doby, kdy na desítku startovalo pár plavců. Dnes je jich na startu 72, což je nový účastnický rekord. V podstatě díky Kristýnce:-) Start a plavci mizí k ostrovu.



Start závodu na 10km byl přesně podle rozpisu. Za shlédnutí stojí dva plavci očekávající zpoždění. Nenechali se vyvést z míry, provedli přestartovní rituál a vrhli se také do vln. O vteřiny na desítce prostě nejde:-)


Sbírám Kristýnčiny věci a jdu připravit kajak. Sleduji krásný souboj mezi nedávným vítězem Capri-Neapol Rosťou Vítkem a Jakubem Fichtlem. Tito dva ostatním uplavávají o parník. Nestačí ani Libor Smolka, který závod vzdává. Znamená to, že jsem tak dobrý jako on? :-) Plavu na kajaku proti houfu plavců, Kristýnku vidím už z dálky. Její projev je mnohem lepší než včera. I čas prvního kola je lepší než včera na pětce. Trenér Komety pochybuje, zda to není příliš rychlé. Upřímně - vůbec nepochybuji, že Kristýnka doplave. Jasně vidím v jejích očích zaujetí, které jí tu blýskalo v očích i před dvěma lety, kdy malá promrzlá basketbalistka prohlásila "J t nvzdm". Dnes zatím nemá problémy s promrzáním. Oproti plavcům okolo má její kůže krásnou barvu. Žádné červenání:-) Má však trochu problémy s jídlem a pitím - nemůže toho do sebe moc dostat. Jenže kdo má doprovodnou loď, může se občerstvovat během okruhu častěji. Místo plánovaných dvou občerstvení zařazuji raději tři. Druhé kolo bez problémů, čas pořád mírně rychlejší než včera. Ve třetím kole Kristýnka přece jen trochu prochládá, vezu s sebou i čaj, který hned zařazujeme do jídelníčku. Možná je to čajem, možná vycházejícím sluníčkem, na konci třetího kola je Kristýnka teplotně znovu v pohodě. Sleduji souboj nejlepších, Rosťa dnes s Jakubem ve finiši prohrává. Trochu jsem to předvídal. Neměl ho poslední dvě kola táhnout za sebou:-) Je tu poslední Kristýnčino kolo! Frekvence záběrů samozřejmě trochu polevuje, ale není vůbec pochyb, že doplave až do cíle. Navíc pořád kraulem. Plavat prsama nepotřebuje ani kousek. Znavená Kiki si sama říká o víc občerstvení, zařazujeme i čtvrtou zastávku. Po ní poodjíždím do cíle, kde čekám na svou vítězku. Ve věku 14 let a 279 dnů doplavává maratonskou desítku za 3:33:36 jako 16. žena, 4. mladší dorostenka. Gratuluji!!! No a jaký by to mohl být čas, kdyby Kristýnka neplavala dlouho jen jednou, dvakrát týdně? Určitě by se více přiblížila dnešní vítězce, také teprve čtrnáctileté Lence Štěrbové, která se už dnes, "v předstihu" připravuje na překonání La Manche příští rok. Na kanál se může v 16 letech. Lenka, která ještě loni nebyla žádný rychlík, dnes vyhrála za 2:12:12.

Víte, já mám prostě z letošní Seče nesmírně příjemný pocit. A jednou, až mne budou bolet z běhání klouby, tak asi začnu taky plavat. Třeba ještě uplavu nejen pětku, ale i neskutečně dlouhou desítku. No, možná. Zatím o tom přesvědčen nejsem, přestože to dokáže kdejaká čtrnáctiletá holka:-)

BV Půlmaraton Nové Veselí 28.6.2009

Na startu v Novém Veselí samá esa - např. vítězové MČR v maratonu. A já:-)

Na neděli měla Kristýnka původně naplánováno plavání ve Vltavě a my s ní výlet do Prahy. No mně se ve studené řece plavat 3km nechtělo:-) Ale počasí opět, jakou už letos poněkolikáté, zaúřadovalo. Déšť rozvodnil Vltavu, závody Českého poháru byly nakonec zrušeny. Kupodivu důvodem nebyl průtok řeky kolem 600m3/s, ale teplota vody odpouštěná z přehrad Vltavské kaskády - cca 13 stupňů. Dálkoplavci jsou prostě od 15 stupňů. Pod je to zimní plavání:-) No co s volnou nedělí? Šup na závody Běžce Vysočiny do Nového Veselí. Já půlmaraton, holky dětské závody, manželka týlové a divácké zabezpečení.

Na startu opět zjišťuji, že tento závod je v BV trochu výjímečný - je tu řada účastníků mimo těch pravidelných, třeba z Brna je tu aspoň desítka běžců, normálně bývám na závodech jediný brňák:-). Naopak někteří pravidelní účastníci chybí. Copak je 21km tolik? Já je hodlám odklusat:-) Cestou mírně pršelo, na startu je však docela přijatelných 15 stupňů, neprší. Možná docela přijatelné počasí je příčinou toho, že od startu vyrážím poměrně svižně. Skoro jako na osobák:-) Zapomněl jsem si tepák, tak asi nevím, jak nastavit tempo:-) Ale na třetím kilometru se vše srovnává, jde přede mne třeba i opravdový běžec - Witty, kterého jsem na závodech ještě nepotkal. Předbíhá mne ale tak rychle, že nemám ani čas promluvit:-) Já se schovávám za dvojici vysokých mladíků, nechávám tempo na nich a v klidu si běžím. A ono po prvním kole ze tří ejhle - je to čas na osobák:-) Vím, že dnes nebude. Nemám naběháno a ani trať mi úplně nesedí. Přesto se snažím doběhnout si znovu mladíky, kteří mi u rybníka kousek poodbíhají. Držím se jich se záměrem vydržet aspoň do poloviny okruhu. Překonávám plán, utíkají mi až před koncem druhého kola. To mne chytá trošku hlaďák. Holky mi sice slíbily podat gel po prvním kole, ale nějak to nestihly. Po druhém už na mne gel čeká, beru si i vlastní Powerade a probíhám cílem druhého kola. Pořád těsně pod osobákem, ale na konci se silami. Rekord to evidentně nebude, přesto zbytek nevypouštím, peru se s každým metrem. Proč? Můj cíl je dostat se pod 1:38:20. Proč zrovna tolik? Je to Hejkalův nejlepší zdejší čas. Normálně bych si ho nepamatoval, ale páteční diskuze s Exploserem mi ho osvěžila. Ostatně Explosera vidím kousek před sebou. Zkouším přidat, ztuhlé nohy jsou proti. Předbíhá mne Bohumil Mareš, za chvíli svým lehoučkým krokem bere i Explosera. Prostě brněnský souboj. Jako na B25:-) Jistím brňáky zezadu a v čase 1:37:24 probíhám cílem. Bohatě pod 100 minut, s rezervou pod čas Hejkala. Na skvělém 42.místě z 81 závodníků, 10. ze 20 v kategorii se skvělými body - 7,784. Mistr republiky v maratonu - Mireček, tedy vlastně Mulugeta Serbessa - mi to dal o pouhých 27 minut. To není ani celé kolo!!! Takový kousek za mistrem, to se musí oslavit, odnese to láhev dobrého Sauvignonu:-)

Finiš! Jde o hodně! :-)

Nebylo to na pohodu, ale stálo to za to:-)

Start žákovských kategorií

Holkám se taky dařilo. Zdejší loňská vítězka Terča o pár vteřin zaostala za svým loňským časem, mírně demotivovaná účastí několika dobrých atletek této kategorie. Dvě kola zaběhla však rychleji než Kristýnka, takže vlastně nakonec spokojenost.

Terča finišuje

Na Terču nezbylo místo na stupních vítězů. Asi proto, aby nebylo tolik vidět, že začíná ostatní holky předrůstat. Tato volejbalistka VKKP Brno nebude žádný prcek:-)

Kristýnka také o pár vteřin zaostala za loňským časem. Svá čtyři kola však zvládla s přehledem, do kopečka vždy kousek šla, prý proto, aby s jistotou doběhla do cíle. Těšila se na svých deset bodů za vítězství. Ze starších žaček totiž byla na startu jediná.

Finiš plavkyně, která umí vyhrát běžecký závod. Tedy, nesmí přijít moc atletek:-)

Loni zde zvítězila Terča, letos Kristýnka. Kdo je na řadě přístí rok? Snad ne já??? No to snad ne:-D

Prostě slušný rodinný výkon. Teda až na Lenku. Ale ta se nechala slyšet, že půlmaraton není tolik a že by ho mohla jednou uběhnout. Co myslíte, podaří se to? Sledujte tento blog, o takovém případném úspěchu jistě budu informovat jako první:-D Kam se hrabe Nova:-D

Plumlov 14.6.2009 (plavání)

V pátek večer jsme se zajeli rozcvičit na závod Běžce Vysočiny do Opatova. Ale o tom není moc co psát, znáte to - přestože pršelo celý den, na start se udělalo docela hezky, tak jsme si to odběhli na blátě z naší rodiny tři - Lenka se oproti loňsku trochu zlepšila, já a Kristýnka jsme si mírně pohoršili. Jenže já jsem měl z běhu docela dobrý pocit a vo tom to je. A Kiki má i na atletky slušné body, takže taky dobrý. No ale Plumlov, to bylo něco, o tom napíšu víc.

Jako bych to svým příspěvkem přivolal, poslední slušné plavecké podmínky byly v Bratislavě. V Mělicích studená voda a chladno, Kristýnka tam raději nejela s tím, že chce být zdravá na první červnový víkend, plánovala v neděli první desítku v Jedovnicích a v sobotu pětku v Brně. Jenže Jedovnice byly zrušeny, protože i v chladu se tam rozmnožily sinice a hygienik zakázal koupání. Kristýnka s obavami koukala na počasí a chtěla zkusit aspoň sobotní Brno. Trenér Komety si šel osobně změřit teplotu vody den před závodem a když naměřil 15 stupňů, přihlášku mládeže zrušil. Takže další závod až Plumlov. Ne že by se voda moc ohřála, před závodem avizovaná teplota 17 stupňů. Kristýnka se hlásí na desítku. Letošní novinkou totiž je, že pod 18 stupňů se zkracují i závody dorostenců. Takže buď to bude 18 a desítka, nebo zkrácená trať s bodováním jako za maraton. Já jsem moudře požádal našeho předsedu, aby mne přihlásil jen na kilometr. Měl jsem pro to dva důvody - počasí a taky málo času. Trojka byla v propozicích s pozdějším startem a my máme soboty dost nabité:-)

Cestou na Plumlov sleduji teplotu vzduchu - nechce se jí přes 13. Ani za nic. No výborné počasí na koupání. Na břehu přehrady stepujeme v bundách jako na závodech zimního plavání. Kolik má voda? Měření je neobvykle pečlivé. U břehu 17,8, kousek od něj 17,5, najdou se i místa se 17,2 stupni. Je rozhodnuto o zkrácení tratí žáků a dorostenců. Na přehradě jsou zároveň závody plachetnic, což vede k nutnosti vytýčit okruhy jinak, než je obvyklé. Nucený posun programu vítám, protože se vzduch přece jen otepluje. Ale komplikuje nám to odpolední program:-) Konečně jdou plavečtí maratonci do vody, Kristýnka poplave 5km, které jí budou bodově ohodnoceny jako desítka. Dorostenek je na startu pomálu. Tři zkušenější volí trať 15km (zkráceno na 8,3), desítku volí ještě jedna starší dorostenka. Zbylé dvě dorostenky zkrácenou pětku (tedy cca 3km) a víc jich na startu není. Je fakt chladno. Plavcům se do vody nějak nechce. Po chvilce zmatků se aspoň čelo rovná ve vodě a je tu start. Snad mi ta moje holka nezmrzne:-) Nemůžu sledovat průběh závodu, musím jít taky plavat na vedlejší okruh. Připadá mi vytýčený nějak moc dlouhý, ještě že jsem se nepřihlásil na trojku, mohla by z toho být skoro pětka:-) Jdu do vody s motivací. Když doplavu, budu totiž první. Žádný další dospělák se na kilometr nepřihlásil:-)

Do vody jdu neobvykle snadno. Ona je oproti zimní přece jen docela teplá. Půjde v ní vydržet? Start jedničky i trojky je nakonec společný. Dětské kategorie jsou kráceny, různé kategorie tak plavou různý počet kol - 2,4 (jen já),6 nebo 12. To budou mít rozhodčí co dělat:-) Na startu moudře pouštím rychlé žáčky dopředu a peru se o poslední místo s pár prsaři. Teda, poslední jsou oni. Na trojce. Já jsem první na jedničce:-) První kolo za 7:15 dává tušit, že vyměřovači nám dopřáli o nějaký ten metr víc. No co už s nimi. Zjišťuji, že v této vodě klidně půlhodinku vydržím, tak je to fuk. Odplácám druhé kolo za 7:48, začínám tuhnout:-), třetí kolo 7:55 a přecházím na prsa. Ruce jsou radši ve vodě než je vytahovat ven a pořád namáčet. Těším se na místa s mírně teplejší vodou a hlavně - těším se z vody. Já už můžu ven! Za 31:08. Přede mnou jeden plavec vzdává. Rozhodčí se ptá, zda taky končím. Já že jo, já už mám doplaváno. Když si píše mé číslo na divné místo papíru, chápu, že si myslí, že taky vzdávám. Neruším při doplavání dalších a ve volné chvíli vysvětluji, že já jsem ta padavka, která se přihlásila jen na kilometr a že by mne mohl přepsat do jiného sloupečku:-) Daří se, budu vítěz:-) Popravdě, trojku bych v té vodě nedoplaval. A Kristýnka si v té hrůze plave pětku. Jdu se na ni podívat. Podle typického stylu ji vidím v dáli, plave docela slušně poslední kolo. Čekám na ni v cíli, doplavává za 1:33 a má velkou radost. Bodejť by ne. V takové vodě. Navíc vypadá, že by mohla klidně plavat dál. No po kom ta holka je?:-)

Nemůžeme čekat na vyhlášení výsledků, rychle mizíme. Tak aspoň tímto vyhlašuji Kristýnku za vítězku. V docela těžkých podmínkách doplavala pětku. Jako první z mladších dorostenek. Jsme prostě dva vítězové. Jo jo, jsme plavecká rodina:-D

Nová hračka

Všichni jsme tak trochu hračičkové. Sledujeme gramy součástek kola. Měníme skoro novou výbavu za ještě novější. Diskutujeme o vhodnosti různých typů bot na různé povrchy. Kupujeme gpsky, tréninkové plány, nejrůznější doplňky. Nesejde na tom, zda děláme sport na vrcholové úrovni či na konci výsledkových listin. Prostě kde kdo zbrojí na sezonu. Taky zbrojím. Dnes jsem si dovezl hračku, kterou si chci pořídit už šest let. Od té doby, co bydlím u řeky.

Prostě... dnes jsem si koupil kajak:-) A nejen koupil. Dnes jsem na něm dokonce i vyjel. Představte si - prostě jsem do něj za pouhé tři minuty úspěšně nastoupil, obkroužil za 40 minut tak tři kilometry a pak vystoupil, aniž bych se vymáchal! Jsem dobrej:-) No hned jsem si našel, kdy je Mistrovství světa v kvadriatlonu. Co na tom, že mě bolí dnes ruce. Myslím, že bych to mohl zvládnout. Sice občas neudržím přímý směr, no tak prostě zastavím a znovu se rozjedu. Vo co de:-) Já na to Mistrovství světa prostě mám. Jen se tam letos asi nedostanu. Termín se kryje s pěkným plaváním. To je nevýhoda nás multisportovců. Nevíme kam dřív skočit. No,něco s tím udělám.

Obrázek sem nedám, ať je ten text trochu překvápko. Ale prozradím, že mám tenhle. Ale v modré barvě. Takže Ahóóój:-)))).

Czechman - 1/2 ironman triatlon 6.6.2009

V zimě jsem uvažoval, kam se vydám na nějakou ironmanskou půlku. Ve výběru bylo zahraničí, hlavně Rakousko - Wien či St. Pöllten. Nakonec jsem si řekl, že zvolím domácího Czechmana. Rovnou předešlu, že jsem velmi rád, že jsem se tak rozhodl. Nicméně před samotným závodem se nějak všechno sypalo - nejdřív se na vyjížďce s Radkem rozsypalo kolo. Naštěstí rám při služebce do Plzně v Duratecu na počkání opravili, ale kolo muselo do servisu ještě v Brně. No co, budu aspoň plavat. Ale ono se ochladilo. A kdo znáte Lužánky, tak víte, že tam v létě netopí. Páteční plavání hodně zmrzlé, pondělní jako přes kopírák. V pondělní odpoledne jsem na své oblíbené tréninkové trati zaběhl velmi dobrý čas. Hned jsem tušil průser. Nemám totiž moc naběháno, běžecký zázrak jsem připisoval spíš nějaké nastupující viroze, čekal jsem, co bude dál. V úterý bylo jasno - opět zánět vnějšího zvukovodu levého ucha. Docele silný. K tomu trochu rýma, tak jsem jen kraťoučce projel ze servisu vyzvednuté kolo a naordinoval si odpočinek. Měl jsem tak fůru času sledovat předpověď počasí - v sobotu má být hnusně, skoro nejhnusněji z celého týdne. Předpovědi se však mírně lišily podle zdroje - od 8-12 stupňů a deště v době závodu až po 16 stupňů a déšť až po závodě. Všechny předpovědi se shodovaly na docela silném větru. Počítal jsem spíš s horší variantou a rozhodl jsem se komplet převlékat. Na půlce to bude znamenat likvidaci možnosti dobrého času, ale jednak já sportuji pro zážitky a jednak jsem to bral jako službu ostatním závodníkům. Předpokládal jsem, že když se budu převlékat, bude hezky:-))

V sobotu ráno si měřím tepy - mírně zvýšené a i teplotu - 36,1. Prohlašuji se za závodění schopného. Do Mělic přijíždím mezi prvními. Tuším, že je to mé poslední dobré dnešní umístění:-) Dostávám číslo, čip, baťůžek. Žádné reklamní papíry. To vypadá jako závod pro závodníky a ne pro bábovky. No co já tu dělám? :-) Jdu si sáhnout na vodu - na to počasí dobrý. Podle měření prý 16,2 stupně. Coby otužilci je mi to fuk, beztak budu mít neopren:-) Nejen ten. Vzal jsem si i neoprenovou čepičku. Původně mne to napadlo kvůli uchu a ono se to asi smí, tak proč ne. Využívám výhody českého závodu - až do startu pořád s někým kecám. Jako ženská:-) Aleš mne třeba dostává otázkou, jestli už jsem plaval v tak studené - šestnáctistupňové vodě. Po dramatické pauze skromně odpovídám, že i ve studenější, při zatím nejchladnější koupeli měla voda nulu:-)

Jaká může být pořizovací cena věcí v depu? 15milionů? 20? :-)

Start! Do vody jdu realisticky mezi posledními. Voda pohodová, pořád se kolem mne někdo motá. Že bych tu měl i vzadu nějaké soupeře? Na třetí bojce mi dva plavci uzavřou můj prostor. No, já mám dost času, cpát se mizi ně nebudu. Ve druhém kole si zvykám na neopren, přece jen jsem ho neměl na sobě deset měsíců. Plavání se stává pocitově lepší, pěkně to ubíhá. Pořád mám pár plavců kolem sebe, asi tvoříme úplný závěr startovního pole. Blíží se cíl plavání - ve snaze předběhnout plavce vedle se snažím využít své výšky a brzy běžet po dně - levou nohou však jen promáchnu hloubku a dostávám do nohy křeč. A já doufal v plavání bez křečí:-)) Ale není to nic vážného, vbíhám do depa, ještě před ním si beru zajímavou vychytávku pořadatelů - kelímek teplého čaje, ač ho vlastně nepotřebuji. Na to, že se plavalo v tak studené vodě se cítím velmi komfortně. Časy kol 18:50, 19:17 jsou na letošní slabší plavecký trénink super. Já jsem prostě s plaváním spokojen.

Depo1 je podle očekávání největší katastrofa závodu. Převlékám se, daří se mi to pod ručníkem, nemusím ani ukazovat zadek:-) Nedaří se mi však nasoukat se do Vabronožek, dnes je chci vzít i na kolo a jim se nechce. Hodně stávkují. Radek opouští depo. Co tu ještě dělá? Kola mizí, jsem v depu skoro poslední, jakž takž v podkolenkách. Radek se vrací do depa pro číslo:-) Ale já nechci jet hned za ním, utavil bych se. Na trati kola není žádný kopec podobný lažáneckému, na rovině by mne Radek uštval. Naštěstí toho mám ještě hodně k oblékání:-) Opouštím depo a šlapu do pedálů. Dělá se docela hezky. Určitě je to kvůli mému převlékání:-)

Vyjíždím docela slušnou rychlostí, na computeru čísla dost přes 30. Kousek přede mnou pomalejší cyklista - za chvilku ho předjíždím. Bodejť by ne, jede na crossovém kole, nijak rychle. Jsem rád, že tu je. Myslím, že triatlonům prospívá účast lidí, kteří dělají jiný sport a jen občas nakouknou do triatlonového dění. Startovní pole se prodlouží, výkony tím získají další dimenzi. Na desátém kilometru je obrátkový kousek, dobře vidím, kdo je přede mnou. Sleduji Advida, zdá se mi, že na ty natrénované hodiny nijak nespěchá. Nicméně jede rychleji než já a jak řekl po závodě, je s kolem spokojen. A to je to hlavní:-) Radek a Téčko kousek od sebe, že by zárodek souboje? Šewy hodně vepředu a to prý netrénoval. Asi talent:-) Já jsem vzadu už trochu osamocen, aspoň nebudu mít problémy s draftingem:-) Hodně se mi líbí druhá polovina okruhu, příjemné vlnky a byly by hodně rychlé. Kdyby nefoukal ten vítr:-) Na české poměry je i docela slušný asfaltový povrch. Trať je skvěle zabezpečena organizátory a co je na českých závodech neobvyklé - někteří povzbuzují projíždějící. I já, osamělý cyklista vzadu, si tím víc připadám jako na závodě:-) V závěru kola opět vidím cyklisty přede mnou, některým se přibližuji. Že bych si užil i předjíždění? Při vjezdu do druhého kola ze tří využívám výborně podávaného občerstvení. Je radost sledovat, jak pomocníkům podávání jde. Připomíná mi to trochu Roth a to je hodně vysoká laťka. Prohlížím si v protisměru čelo závodu, krásně sviští. Zkouším přidat, aby mi Petr Vabroušek nedal kolo do půlky cyklistiky. Ale už na desátém kilometru mne předjíždí auto s časomírou - vypnutou:-) a za ním první závodník. Jsem trochu překvapen, je to Filip Kristl. Hezky to rve do malého stoupání. Aspoň mám motivaci šlapat dál, Petr je až třetí a podle mé GPS mne předjíždí sto metrů za polovinou cyklistiky. Jsem dobrej:-) Uvažuji, zda má Petr šanci Filipa doběhnout. Vzdálenost mi přijde docela významná... Ale to už jedu do posledního kola a mám trochu problémy šlapat. Přece jen jsem skoro dva týdny neseděl na kole, forma je fuč. Radek mi poodjíždí, ke mně se však propadají další cyklisté a já mám šanci předjíždět. A když předjedu, snažím se ujet. Jinak by to bylo hákování:-) Plácám se, plácám, hledám jak se motivovat. Třeba - kolik ujedu za 3 hodiny? Bude to aspoň 88km? Podle GPS o pár metrů jo:-) Blížím se do cíle, už mne kolo nebaví. Ožívám nejen já, ale i komentátor. Hučí něco stupňovaným tempem. Nejspíš mne Vlado Baron dost sleduje. Sesedám z kola a on hlásí - " a do prostoru cíle dobíhá.. dnešní vítěz - Filip Kristl." Ano, Filip náskok udržel. Zatímco se převlékám, do cíle dobíhá i druhý Karel Zadák a třetí Petr Vabroušek. Doufám, že všichni sledují je a ne můj holý zadek. Na ručník už totiž kašlu:-) Co říci ke kolu? Velmi se mi líbí trať. Rychlá, docela mi sedí, dobře zabezpečená. Můj čas nevypadá nijak oslnivě, ale vzhledem k větru, ve kterém jezdit neumím, považuji čas 3:10 na 93km za slušný. Rychlejší než loňská Litovel. Pravda, být tu náznak formy jako na Schwechater radmarathonu, bylo by to lepší. V ten den jsem i po křečích na podobném profilu jel rychleji, než dnes v zákrytu lesa. Ale nemůže být přece každý den stejný výkon. Ani zázrak, ani propadák.

Míjení s Advidem. Má kousek náskok:-)

Vybíhám na trať s plechovkou piva. Budím tím trochu rozruch na první občerstvovačce, snaží se mi nabídnou jonťák, ale při pohledu na plechovku v mé ruce rychle chápou, že mám lepší jonty a dobře se baví na můj účet:-) Zapomínám přepnout Garmina na běh, půl kilometru se mi tak přičte ještě ke kolu:-) Běžím po trati, o které vím jen to, že je trochu kratší - asi dvacet kilometrů. Vbíhám do lesa, kořeny a jiné nerovnosti mi moc nesedí, na dlouhých závodech mám radši asfalt. Můžu na něm víc plácat svýma neohrabanýma nohama:-) Běh mne však docela baví, už proto, že je tu spousta lidí. Mám s kým běžet, koho předbíhat. Ze začátku tedy spíš ti, co už jdou do cíle, předbíhají mne. Neuvěřitelné množství závodníků mne zná a když mne míjí, povzbuzují mne jménem. Někteří tak činili dokonce i na kole, kde já nerozeznám ani všechny své známé. Já pochopitelně neznám všechny, kteří na mne volají. Nepíšou si blog:-). Tímto zdravím všechny své čtenáře a děkuji:-) I díky této atmosféře a díky slušnému počtu závodníků na trati běh docela ubíhá. Výborné jsou opět občerstvovačky - kelímky až do ruky, k dispozici gely i pro nás vzadu. Neběžím úplně na krev - to ostatně dělám málokdy:-) - ale i tak se snažím pospíchat, zdá se, že se blíží déšť. Trochu začíná pršet, když mám asi kilometr do cíle. V podstatě příjemné osvěžení - v čase 5:46:12 jsem v cíli na 177.místě ze 198 dokončivších. Co dodat k běhu? Běh mne na půlce málokdy zklame. Ať už jsou nohy z kola zničené jakkoli, tempem jen o málo pomalejším než hladkým maratonským jsem schopen půlku pohodově obkroužit. To se povedlo i dnes. Sice tomu opět chyběla ta pověstná třešnička na dortu, řekněmě tak mínus čtyři minuty a mírně lepší pocit,ale třeba příště:-) Můj celkový čas je jen o pár vteřin horší než loňský slušný Grafilit, ten jsem šel v kombinéze, takže časy byly vlastně dnes lepší. Něco jde na úkor toho, že běh je na Czechmanovi kratší, oproti tomu je delší kolo, což by mělo rozdíl vyrovnat. Prostě nebýt celkem skoro čtvrthodinky v depu, měl bych půlironmanský osobák:-) Takže přestože jsem skoro poslední, jsem se sebou spokojen:-)

Cílové foto od Šewyho. Dík:-)

Co říci k Czechmanovi jako takovému?
Na mě udělal velmi dobrý dojem, ještě tady zkusím zdůraznit v čem:
- sportovní akce s velmi dobrou účastí špičkových triatletů, s malými rozestupy mezi prvními
- rozhodčím se vcelku podařilo uhlídat hákování, o to bylo zajímavější sledovat souboje nejlepších
- neuvěřitelně dobře organizované občerstvovačky s bohatým sortimentem, i na nás vzadu zbylo vše včetně gelů, coly, pití na kole podávané v bidonech
- z tratí pro mne nejpříjemnější překvapení rychlá a hezká trať kola
- docela dobré zázemí u pěkného pískového jezera
- finišerské triko, medaile, pěkné číslo mi zbydou jako suvenýry. Trochu divná grafika na medaili, já prostě nerozumím umění:-) Ale suvenýr to je.
- dobře zorganizované počasí, lít jako z konve začalo až po doběhu posledních. U tohoto bodu vidím trochu svoji zásluhu, počasí vidělo, že jsem převlečen, tak neprovokovalo:-)

Chcete i nějaký zápor? Jeden uvedu - překvapila mne časoměřičská firma. Žádná snaha měřit mezičasy po jednotlivých kolech. Navíc byl nějaký problém s výsledky, které se objevily na webu pozdě, některým se nezdají ani naměřené časy. To fakt nejde dohromady s vysokou úrovní závodu.

Medaile se šifrou:-) (foto Advid)

Plný příjemných dojmů si tak uháním k domovu, lije jako z konve. Na silnici spousta vody, před Čáslaví mi to strhává řízení, no já snad budu mít ještě nehodu. Ale pohoda, udržel jsem to. Přestává pršet, najíždím na poloprázdnou dálnici. Nevysokým tempem nastaveným na tempomatu si ujíždím k domovu a nejednou hop ... srnka přeskočí svodidla, stoupne si do mého pravého pruhu a kouká na mne. Jako na potvoru mne předjíždí auto, brzdím, dobrzdit to nepůjde, zkouším najít místo v odstavném pruhu, nedaří se. Srnku nabírám, pára se valí z chladiče, hledám místo k odstavení auta. Konečně pěkné místo, kontroluji škody - no vypadá to na pár desítek tisíc oprav. Nějaká voda v chladiči ještě je, daří se mi dojet domů. Bohužel, i nehody k cestování patří. Ale myslel jsem, že srnky chodí po dálnici jen v noci. A ne že skáčou přes svodidla před auta za dne....

Pro ty, co čtou jen běžecké věci sem umístím odkaz, myslím, že stojí za to věnovat pár minut i popisu jiného závodníka. Jo a nenechte se zmást jeho popisy, je podstatně rychlejší než já:-)

BV Kamenická 15 29.5.2009

Kamenici jsem letos neplánoval. Očekával jsem, že předpověď počasí odradí i zbytek rodiny. To jsem se ovšem přepočítal. Kristýnka doma zdůrazňovala, že Kamenice je její nejoblíbenější závod a že do Kamenice musí. I Terča chtěla jet, ta však má volejbalový trénink, přešla do "vyššího" družstva a nemůže si dovolit neúčast. Lenka, která zde loni běžela svůj první závod, zůstala v Brně kvůli Terči. Já jsem vyrazil s Kristýnkou směr Kamenice. Vstříci závodu se snad největší účastí v dětských kategoriích. Jaký je recept na tuto účast? Kameničtí mají několik menších sponzorů, kteří věnují zajímavé ceny. Vítěz třeba dostává malý dortík. A spoustu jiných drobností. Děti to baví a chodí. Nikde není k vidění tolik místních dětí jako v Kamenici. Kristýnka tu nemá moc šancí na umístění, ale jede. Co kdyby.

Projíždíme hustým studeným deštěm, na teploměru 8 stupňů, jak bude v Kamenici? Kupodivu docela fajn. Po příjezdu na místo neprší, teplota šplhá přes desítku. I tak se Kristýnka rozhoduje běžet "v zimním". No, taky si vezmu tříčtvrťáky a dlouhé triko. Za pasem si ponesu i cyklovestičku. Co kdyby přišel ten škaredý studený déšť. Kamenickou 15 jsem běžel jen v roce 2005. Pak termín kolidoval s jinými závody, loni jsem tu závodil jen v kategorii příchozích. Pamatuji si ještě trať? Po startu si vzpomínám. Ano, tady se bude stoupat do kopce:-) Stoupám a stoupám v zajímavém rozpoložení. Tělo má vytrvalosti a chuti na rozdávání, nohy však běhu trochu odvykly a stávkují. Už od druhého kilometru se trochu peru sám se sebou. Běžím na dohled prvních žen, letos jich začalo chodit neobvykle mnoho. Postupně se mi všichni trochu vzdalují, mne však nikdo nepředbíhá. Jsem dobrej:-) Na čtvrtém kilometru mne někdo dobíhá. Kdo to jenom je? Výjímečně se ohlédnu - je to sedmdesátiletý Zdeněk Novák. Asi od minule potrénoval a zlepšil se nebo co:-) Vbíháme na lesní asfaltku, dobíháme dva přepalovače, běžím se Zdeňkem dlouho ve dvojici. Jsem mírně rychlejší do kopce, on v sebězích. Já se ta klesání snad nikdy nenaučím:-( Bolavá pravá noha mne nutí běžet na levé straně silnice, tento sklon jí vyhovuje. Občas tím běžím trochu nelogicky a Zdeňkovi zavazím:-) Pořád nejde přede mne. Čekám, kdy mi tento mladík uteče. Tipuji klesání na 13.km. Zdeněk mi však kazí předpověď, utíká mi už o kilometr dřív a to na rovince:-) Na hodinkách však vidím, že si tu udělám místní osobák, tak jsem v klidu:-) Předbíhají mne ještě dva běžci, kteří si nechali více sil a jsem v cíli. Ani to moc nebolelo:-)

Hledám Kristýnku, ta je trochu zklamaná, že jí v závěru vytuhly nohy. Přesto svůj loňský čas zlepšila téměř o minutu. A jak správně poznamenává komentátor, holek tohoto věku je spousta mezi diváky, jen dvě si však troufly vydat se na trať. První holka však není atletka, Kristýnka dnes vybojovala pro mne nedostižných devět bodů. Dostává balíček s ovocem a dvě tašky dobrot. Bonboniera, pití, oplatky. Terča - vítězka tohoto závodu z roku 2005 - doma při pohledu na hromadu dobrot hodně litovala, že nejela. Ale laťka v kategorii mladších žaček byla dnes neuvěřitelně vysoko, kdo ví, zda by se dostala na stupně vítězů. Tak třeba příště:-)

Plavkyně Komety Brno se opět probojovala na stupně vítězů běžeckého závodu a dostala spoustu dobrot:-)

Já jsem svůj čas z roku 2005 vylepšil o pět minut a za svůj výkon si připisuji slušných 7,38 bodu. A co je velmi zajímavé, v mé kategorii je ještě pět běžců za mnou. To na Vysočině nebývalo. Letos prostě začalo chodit více lidí, i těch, co běhají jen občas. A to je určitě dobře. Přeji Běžci Vysočiny, ať tento trend dál pokračuje. Víte, je to fajn vyklusávat se mezi běžci, kteří ještě naplno finišují:-)

Pohár Ľadových Medveďov 23.5.2008 (plavání)

Léto začíná kdy? Léto začíná v květnu, když se jede na první závod dálkového plavání do Bratislavy. Nevím, jak to tamější medvědi dělají, ale vždycky mají nádherné počasí. Letošní předpověď opět nenechávala na pochybách, že prožijeme v Bratislavě krásný den, navíc s příjemně teplou vodou. No kdo by si nejel zaplavat, že. Jedeme celá rodina. Lenku s Terčou vysazujeme v centru, jsem zvědav, jestli je tam odpoledne najdeme:-) Já pokračuji s Kristýnkou dál na Zlaté piesky. Jede s námi i moje únava ze Schwechatu, nějak jsem ji zatím nestihl setřást:-)

Sluníčko svítí, voda se třpytí, bratislavané se přicházejí slunit. A mezi nimi budeme plavat:-) Zkouším rukou vodu, moje zkušené termočidlo říká, že je to určitě nad dvacet. Snad to nebude jako loni, kdy to byla jedna z posledních teplejších vod:-( Kristýnka začátkem tohoto roku skončila s basketbalem, její ročník nějak neměl štěstí a v podstatě se rozpadl. Takže se z Kristýnky stala po letech plavkyně na plný úvazek. Naplaváno docela má, uvažovala i o tom, že dnes bude plavat desítku. Už je totiž ve čtrnácti letech v plavání dorostenka, takže je v podstatě považována za dospělou. Může i na maratonské tratě. Ale i trenér ji přesvědčoval, ať si v prvním závodě sezony dá raději pětku. A když to půjde, vyplave se potom na trojce:-) Tak jo, Kristýnka skáče po desáté do vody se samými zkušenými plavci. Startovní pole se po startu dělí na několik skupinek, Kristýnku mezi ostatními rychle rozeznávám. Má dva problémy - první na začátku trochu s brýlemi. Druhý problém je v tom, že nemá moc s kým plavat. Na elitní plavce v čele ještě nemá a ambiciozní hobby plavci už jsou oproti loňsku za ní. Kristýnka si plave v území nikoho a docela pěkně ty kilometry seká 15:28-15:53-16:30-16:43-15:56 a je z toho nový osobák 1:20:30:-). No abych to přiblížil čtoucím ironmanům, vzdálenost 3,8km proplavána těsně po hodině:-) Bez neoprenu, ve 14 letech:-) Jasně, možná okruh zase neměl celý kilometr. Ale pořadatelé se snažili délce přiblížit a jednu z bojek oproti loňsku posunuli. Loni tu plavala Kristýnka 3km za 58:09. Letos mezičas 3km za 47:51. Skvělé zlepšení.

Start závodu na 5 a 10km

Kristýnka si dává něco k jídlu, trochu se ohřeje, vezme druhé plavky a jde znovu na start. Tentokrát se mnou. Ona poplave 3km, já jeden. Na víc dnes nemám:-( Plave se na jiné trati, letos podél břehu. Tento vyměřený kilometr vypadá opticky kratší a přitom je delší než ranní kilometr:-) Voda je teploučká, jsem v ní raz dva. Řadím se na konec davu a startujeme. To je maso! Zleva mne okopává prsařka, zprava prsař, zepředu zavazí nadšený kraulař:-) Úplná mlýnice:-) Já už jsem zkušený plavec:-), brzy si nacházím svůj životní prostor a nacházím i své tempo. Snažím se plavat svižně, přece jen je to pouhý kilometr, tady by mne křeče neměly dostihnout. Houby:-) Křeč do pravého chodidla dostávám ještě před obrátkou:-) Snažím se kopat jen levou nohou, to je docela náročné na koordinaci i na udržení směru:-) Vidím v protisměru Kristýnku, má plavat volně a už má na mne obrovský náskok. Křeč za chvíli povolí, první plavec mi těsně před cílem dá kolo a ukáže mi, že pořád plavu dvakrát pomaleji než čelo závodu. A co, já si v pohodové teploučké vodičce doplavávám do cíle za 20:40. Pro opravdové plavce by takový čas byl obrovská ostuda, pro mne úspěch:-) Já jsem přece jen běžec nebo tak něco:-) Vyhlížím Kristýnku, už je zase skoro v půlce okruhu. Vidím, že opravdu ctí pokyny trenéra, plave volně, v podstatě se vyplavává. 3km za 51:43. Jo, takhle kdybych to uměl já naplno, to by bylo něco:-)

Hezky opálení a vykoupaní sedáme do auta, nacházíme na první pokus dvě unavené výletnice a míříme prázdnou dálnicí k Brnu. Jsem tak unavený, že bych nejradši spal. Ale já nemůžu, já řídím. Jsem já to ale chudák. Zbytek výpravy opravdu usnul. A spali a spali... až do příštího dílu:-)

Schwechater Radmarathon 21.5.2009

Jak jste se mohli dočíst v mých minulých cyklo příspěvcích, stanovil jsem si pro veteránský cyklo věk cíl - ujet vzdálenost alespoň 100km s průměrem začínajícím trojkou, lhostejno zda při sólo jízdě nebo na cyklomaratonu. Nepříliš náročný cíl se mi zatím nikdy nepodařilo splnit. Asi nejblíže jsem k této cifře byl loni na Mamutovi, docela slušně jsem zajel kolo i v Rothu. Podrobně jsem analyzoval příčiny tohoto stavu. Pochopitelně jsem problém nesplnění cíle nehledal ve své trénovanosti, připraven jsem vždy skvěle. Ale někdy se mi postavilo do cesty počasí, ať už déšť či vítr a jindy ... trať. Ano, vybíral jsem špatné tratě. Vo tom to je. Že já na to dřív nepřišel. Minulý týden jsem měl cyklistickou pauzu, ve volných chvílích jsem prohlížel internet a našel stránky cyklomaratonu ve Schwechatu. Zaujaly mne rychlé loňské časy řady účastníků a taky příznivý profil. Okamžitě jsem se přihlásil, ať má moje pravé koleno před sebou jasný termín, do kdy se má dát dohromady. Mimochodem, očekával jsem, že pokud nebudu od manželky přímo pochválen, že jedu na závod ve čtvrtek a ne o víkendu, tak že to aspoň v klidu akceptuje. Nicméně - zmýlil jsem se. S manželkama je to těžké:-)

118 km s poměrně příznivým profilem, jako stvořené pro rychlý čas.

Do Schwechatu jedu ve čtvrtek ráno přes Vídeň. Protože nemám rakouskou dálniční známku, nejedu městem po dálnici, ale po Handelskai. Doprava ve státní svátek samozřejmě téměř žádná, na místě jsem za méně než dvě hodiny a to ještě mírně bloudím ve Schwechatu. Na místo jsem vlastně trefil hned, ale ono když stojíte poblíž pivovaru a sugerujete si, že to není pivovar, protože u nás vypadají obvykle jinak, tak je to těžké:-) Zázemí v pivovaru je perfektní - spousta parkovacích míst, dost volného místa, i sprchy budou po závodě k dispozici. A já nemám ručník:-) Jinak jsem si nabalil vše potřebné, dokonce včetně opalovacího krému, ten se mi povedlo vzít poprvé. Dnes přijde vhod, sluníčko se snaží. Už v devět jsem kompletně připraven, start až za hodinu. Co teď? Zařazuji novinku - jdu se rozjezdit:-) Dokonce si nacvičuji příjezd do cíle - no co kdyby třeba všech dvě stě lepších cyklistů spadlo a já musel spurtovat o vítězství? Poměrně brzy se zařazuji do startovního koridoru, jsem však opět docela vzadu. Ach jo. Proč se neumím cpát, jako někteří, kteří s kolem suverénně napochodují kousek za startovní čáru. Ale nejsem sám. Vedle mne stojí takový rakouský Pepa - triatlonový speciál Specialised, trikot 2XU, říkám si, že toho se budu držet, ať vidím, jak s tou kozou pojede v balíku:-). Najednou si ke mně stoupne zřejmě čech - dres Znojma, rám Colnago, kola Campagnolo Bora, tuším, že mám tu čest s loňským vítězem St. Pölltner Radmarathonu. Vyhraje i dnes? Dřív, než se ho odhodlám oslovit, ho odvádí kolega dopředu, kam oba pochopitelně patří.

Start! Rakouský Pepa udělá tři kličky ještě na území pivovaru a mizí dopředu. Fakt nechápu, jak to s takovým kolem může dokázat. Usilovně se také posouvám vpřed. Tak usilovně, že si až po pár minutách uvědomuji, že jsem zapomněl zapnout Garmina. Předjíždím, jsem předjížděn, jízda je hodně nervozní. Začínají se tvořit balíky, propracovávám se na čelo toho svého. Balík před námi je rychlejší, ten už asi nechytím. Kdyby tam tak byl pád! A fakt - doufám, že jsem ho nezpůsobil svou myšlenkou - balík před námi brzdí kvůli pádu. Znovu se prokousávám na čelo dalšího balíku. Využívám k tomu řadu kruhových objezdů, jezdím protisměrem. Všechny jsou zabezpečeny policií, je to bez rizika, jen trochu nezvyklé:-) Po pár kilometrech jsme v hodně otevřené krajině, fouká poměrně silný vítr, ujíždění vpřed se stává bez skupiny nemožné. Zařazuji se do menšího balíku do jeho první třetiny. Je to dobré rozhodnutí, ztrácíme pár slabších jezdců. I na mně je tempo tak rychlé, že mne začíná bolet žaludek:-) Ale zase kdy uvidím na computeru čtyřicítku, že. V našem balíčku je málokdo ochoten táhnout. Ujíždí nám dvojice - muž, dělající vodiče ženě, kterou odhaduji na můj věk. Jedou hezky! Šup a jsem za nimi. I s pár dalšími z našeho balíčku děláme ještě menší balíček. Začínáme rozumněji střídat. Dostávám vynadáno, že špatně odstupuji ze špice. Ano, mají pravdu, ale já jen následoval chování mých předjezdců:-) Míjíme jednu dědinku za druhou, krajina se začíná mírně vlnit. Většina cyklistů jsou asi rovinatí vídeňáci, vlnění jim nejdou. Najednou se cítím ve skupině komfortně. Jedu klidně vedle skupinky, protívítr sem, protivítr tam. Ocitám se vedle té šikovné cyklistky a ta najednou dá ruku z řidítek, udělá vlnku a chytne se mé rámové trubky mého kola! Fuj! Ustojím to jen taktak. Ozývá se omluvné: "Entschuldigung". Cyklistka chce ruku rychle vrátit na své kolo, tím mne však odstrčí. Nestačím zareagovat, udělám také mírnou vlnku, cyklistka se řítí k zemi na levý bok. Já to naštěstí ustávám. Jen se ohlédnu, snad jí nic není a jedu dál. Nechtěl bych sebou říznout v této rychlosti! Proč to udělala, fakt nechápu.

Díky větru skupinka bobtná. Nasáváme odpadlíky zepředu, možná nás někdo dojel i zezadu. Snažím se pořád držet v první půlce balíku. Jedu tak chvílemi v klidu v protisměru, protijedoucí auta nikde. Ale silnice přece není uzavřena... Brzy si všímám, co způsobuje tento jev. Kus před námi jede motorka. Její řidič není policista, přesto když zamává na sporadicky protijedoucí auto, to nejen zastaví, ale ještě se ohleduplně odklidí ze silnice. Na chodník, do trávy, kamkoli. V tomto je Rakousko úžasné, vlastně jsem si podobného chování řidičů všiml už loni. Ve skupině si taky všímám, že málokdo ukazuje díry. Uvědomím si to v okamžiku, kdy najednou všichni začnou ukazovat. Ale ne díru. Na silnici leží napůl rozjetá kočka. Vony tam ty díry potvory prostě nejsou!!! Stejné klimatické podmínky jako u nás a pohodová bezděrová okreska. To se mi to jede. Všímám si cyklisty přede mnou. Maličký, vyšvihaná lýtka, ale podle kůže na rukou už důchodcovského věku. Kolik mu může být? A jak to, že se s námi drží? Možná odpadne ve stoupání. Významnější jsou dvě. To první právě začíná. Stoupám, nehoním se. Sklon kolem čtyř, pěti stupňů mi nevyhovuje, přesto se posouvám spíš dopředu. Následuje krásný sjezd. Ve sjezdu bývám opatrný, sleduji, že naše bývalé čelo zformovalo skupinku a ujíždí mi. Naprostou náhodou je na silnici traktor, skupinka brzdí, daří se mi je díky lepší orientaci dojet. Nevím, zda to je dobře. Pod kopcem lídří nasadí ďábelské tempo. Vlaju na chvostu skupinky o osmi cyklistech a lapám po dechu. Toto tempo nemám šanci vydržet. Nebylo by lepší být ve větší skupince za mnou? Ale to už jsme v půlce dnešní vyjížďky a začíná se stoupat do největšího "kopce". V několikakilometrovém mírném stoupání nijak neexceluji, naopak. Propadám se. Opravdu jsem už investoval hodně sil:-) Na cyklocomuteru průměr kolem 33km/hod. To je masakr:-) Nahoře má být občerstovačka, vyhlížím ji jako záchranu. Už ji vidím. Je maličká, obsypaná cyklisty. Že bych ani nezastavil? Padesátka do cíle... Zastavuji. Je teplo, doplním tekutiny. Podstrčím svůj bidon mezi ostatními, nalévají mi do něj jonťák. Protáhnu ruku pro plechovku piva, přece jen se hodí, když akci spolupořádá pivovar a mizím. Sjezdem se řítím sám. Pivo není nealkoholické. Ale já mám na něj takovou chuť, že si trochu dám. Víc než půlku třetinky disciplinovaně odhazuji. Ve sjezdu mně předjíždí dva zřejmě znalci místního terénu, tak rychle si tu jet netroufám. Já dojíždím toho drobného dědečka. Kurňa, to je cyklista! Okamžitě se za mne zahákovává. Jsme pod kopcem a skupina nikde. Dělám dědečkovi vodiče. Nejedu moc rovnoměrně, do menších vlnek jdu ze sedla, on je pořád za mnou. Vždy pár centimetrů od mého zadního kola, vždy na správné straně podle směru větru. Tomu říkám životní zkušenosti. Dojíždí nás specialista na roviny. Naše rychlost se zvyšuje. Krásně nám to jede, dnes bude průměr jistě nad třicet. Míjíme postupně dva cyklisty protahující na krajnici křeče. Pravda, dnes je trochu tepleji než je průměr. Mně je fajn. Dojíždí nás dvojice - znovu chlap, táhnoucí ženu. Chlap má na kole hrazdu, šlape nejtěžší převod a sviští čtyřicítkou. Hákujeme se za ně, dědeček odpadá, já se zařazuji na konec této čtveřice, v tomto tempu nemám šanci střídat. Za chvíli pochybuji, zda mám šanci to vůbec uvlát. Zkusím vydržet po stý kilometr. Zatínám zuby. Na 97km prásk - křeče do pravého stehna. Neříkal jsem, že jsem nikdy křeče do stehen nedostal? Všechno je jednou poprvé. Odpojuji se, odmítám zastavit, po chvíli zkouším volně protočit nohy. Jde to. Posunuji se bezvýznamnou rychlostí 26km/h směrem k cíli, piju a rozhýbávám nohu. Kupodivu mne nikdo nepředjíždí. Kousek za 100.km podle Garmina si mačkám mezičas. Jako alibi, kdybych do cíle s průměrem nad 30 nedojel. Snad mne tam aspoň doveze sběrák:-) Ach jo, já neodpadnout z té skupinky, tak jsem měl snad 100km pod 3 hodiny!!!

Po pár kilometrech mne dojede hmotný cyklista. Má ze mne radost, tak si chce povídat. Říká, že jede od občerstovačky sám. A stěžuje si, že se svými kily je do kopců pomalý. Má zjevně radost, že mne dojel. Asi mne považuje za cyklistu:-) Říkám mu, že já jsem vlastně běžec a že jsem na kole náhodou. Vrací mi to, že to říká každý:-) Se mnou se německy povídá těžko, raději děláme dvojičku a zrychlujeme. Má hrazdu, dobře vede, příště si hrazdu na kole taky nechám. Idylka vydrží pár kilometrů. Prásk, křeč. Do levého stehna. A už jsem oboustranný invalida:-) Znovu zvolňuji, nezastavuji, společník mi ujíždí. Už je mi jasné, že průměr 30km/h překonám, i když to dojedu velmi volně. Točím nohama, míjí mne různí cyklisté, do skupinky už radši ne. Až když vidím, že už je Schwechat blízko, zařazuji se za pár unavených výletníků. S blízkostí cíle se tempo stupňuje. Skupinka se dělí na dvě. Jsem kupodivu v té druhé:-) Nechávají mne vést špici. Mne, invalidu. To mě štve. Vidím z rána známý železniční přejezd, přelétám ho třicítkou (no zkuste to někde u nás:-)), trhám ostatní a řítím se do areálu pivovaru, jako bych měl vyhrát. Já to ráno tušil, bez spurtu to nejde:-)) V cíli perfektní organizace - těstoviny, pití i kafe zdarma. Za chvíli visí na zdi výsledky. Mám průměr 32,3!!! Já jsem tááák dobrej:-) Prosím vás, hlavně mi nepiště, že rychlejší tempo jezdíte sami v regeneraci, to bych se fakt zlobil. To přece nejde! Vždyť já jsem na šrot.

Dávám se dohromady a zjišťuji třeba, že:
- I tento závod vyhrál čech. Vlastně hned první dva jsou češi. Před loňským vítězem St. Pölltenu Jiřím Mikuláškem se umístil jeho kolega Jan Fiala. Průměr 40,2km/h. Uf. Je vidět, že nosím štěstí. Kam se hnu, tam vyhraje čech. Možná by mi měl národní tým zaplatit pobyt na mistrovství světa:-)
- Zmiňovaný dědeček je ročník narození 1938. Dojel několik minut přede mnou. Kdyby existovala kategorie nad 70 let, nevyhrál by ji. Jeden o rok mladší ital byl o čtvrt hodiny rychlejší. Jinými slovy i v 70 letech se dá jezdit průměrem téměř 35km/hod.
- Žena, která na začátku spadla, závod dojela dvacet minut za mnou. Nějak se mi nechtělo komunikovat v němčině, tak jsem se jí ani neptal, co to vlastně dělala. Měla jen naražený levý bok. Padat rozhodně umí.
- Závod dokončilo 429 mužů a 30 žen. Svoje 254. místo mezi muži a 81. ze 143 v kategorii považuji za velmi slušné.
- Průměrný tep mám o 11 tepů výš než před pár dny na Mamutovi. Hmmm...

Čekám, jestli v tombole nevyhraji to krásné kolo značky Kuota nebo něco jiného a vtom to přichází... Ano, vytáhli mé číslo! Bohužel však na cenu, která je mi na nic. Zapůjčení Škody Fabia na víkend:-) Že já nevyhrál radši tu basu piva:-) Zapůjčení Fabie se mi nehodí, ani nejdu dopředu, hned vytahují jiné číslo a já můžu domů. A jsem se sebou VELMI SPOKOJEN, chápete? :-)

Možná vám ten zápisek dnes přijde nějak dlouhý. No tak to je mi vás líto, že to musíte číst tak dlouhé. To já sem klidně ještě časem nějaký řádek a třeba fotky přidám. Nejspíš si letos kromě triatlonů zajedu ještě na nějaký cyklistický závod. Víte proč? Silnice pod vámi běží jako němý film... vítr sviští ve vlasech... kopec se blíží, tep stoupá.... No, pokračování příště.

BV Plandry 15.5.2009

Po Mamutovi mne bolelo koleno, navíc jsem si dal zmrzlinu a cítil mírné škrábání v krku. Okamžitě jsem naplánoval týden volna a do Plander jsem se fakt nechystal. Jenže se stalo něco divného. Kristýnka chtěla jet. Ta Kristýnka, která nemá letos ideální běžeckou sezonu. Na závodech doposud běhala horší časy než v minulých letech, běhat se jí nechtělo. Marně jsem ji přesvědčoval, že pro plavkyni je dobré občas zařadit běh nebo jakoukoli jinou aktivitu. A najednou chce do Plander. Proč? Může za to plavecké soustředění ze začátku května. Kromě čtyř hodin v bazénu tam byla i suchá příprava. Ano, běh, švihadlo, posilování, dokonce i kick box. Kristýnka tam patřila mezi nejmladší, přesto ne běžecky nejhorší, což ji povzbudilo a rozhodla se otestovat v Plandrech svou formu. Navíc Lenka jela v pátek z Prahy s kolegyní ze Znojma. Vyhovovalo jí, že si v Jihlavě přesedne k nám. Takovou příležitost nelze opominout, vyrážíme směr Plandry. Bez Terči, která má volejbalový zápas.

Vyzvedáváme číslo i Lence. Trochu se obává, jaká je trať. No, jaká, mírně zvlněná, ukazuji na okolní krajinu. Trochu zamlčuji, že v lese je kopec poněkud strmější, než je vidět. Děti běží kolo, ženy tři, muži čtyři. Ženy tak běží 7,1km, tolik Lenka nikdy neběžela. No, někde se začít musí:-) Hurá na start. Začínám opatrně, přesto moje ženské až za mnou. Je velmi rozumné počasí, v Plandrech bývá vždycky horko, dnes 16 stupňů. Běží se mi docela dobře. Vzpomínám, jak mi tato krosová trať v roce 2005 zlikvidovala nohy. Kousek do kopce jsem musel chodit:-) Dnes to jde, držím se za posledními běžci 40+, tak to jsem vlastně ve formě:-) Druhé kolo pohoda, ve třetím se ke mně nečekaně připojuje Kristýnka. Je plná dojmů, udržela se první kolo před mámou a na dohled dalším žákům. Dokonce jedna mladší holka skončila až za ní. Prostě úspěch. To vše mi vykládá z mírného kopečka v tempu 4:10/km. Ptám se jí, jestli ví, že běží tak rychle. "Fakt? Tak to já už radši za chvilku skončím." Přicházím tím o společnost, ale už mám všechny informace z první ruky:-). O kus dál vidím průhledem v lese Lenku. Bojuje se stoupáním statečně. Ve stoupání třetího kola podezřele cítím nohu. Bolí sval kdesi vedle kotníku. Dost. Není to trombóza? :-) A mám náběh na křeče do pravého stehna. Vida, nějaká novinka, křeče do stehna jsem ještě nezažil:-) Trochu se hlídám, závod je snad natolik krátký, že to křeče nestihnou. Však už je tu poslední kolo. Na tento závod přišli i mladíci, kteří se možná teprve včera dohodli, že poběží. Je fajn, že tu jsou, startovní pole je tím delší a zajímavější. Předbíhám je o kolo. O kousek dál předbíhám kolegu čtyřicátníka. Nebudu v kategorii poslední:-) Lenka je ještě kousek před nimi. Dobíhám ji a dovoluji si ji mírně plácnout. No vůbec neví kdo za ní běží a ona vůbec neprotestuje:-D Možná vyčerpáním:-) Kristýnka nás doprovází i ve finiši, dnes asi zaběhne svou rekordní vzdálenost:-) Jsme všichni v cíli a můžeme jít na párek. Další běh úspěšně za námi.

Kristýnka opět třetí, dnes po výborném výkonu.

Kristýnka zaběhla téměř o minutu lépe, než před dvěma lety, tedy v basketbalovém období, předloňský zápisek tady. Já jsem nezaběhl tak zle, jak mi to při běhu připadalo. Možná byly moje pocity ovlivněny vysokým tepem - průměr 160, max. 168 je hodně neobvyklé číslo, tentokrát asi ovlivněné nejvíc končícím nachlazením. Koleno při běhu nebolí, tak to má být. Lenka spokojená jak želvička, že uběhla tak dlouhou trať. No my jsme prostě spokojená rodina:-) S body dnes Kristýnka 7,596, já 7,280, Lenka 6,260. No a protože všichni už zase trénujeme, zlepšíme se. Těšte se! :-)

"Moje" Plandry. Mimochodem, v roce 2005 si tu Hejkal zaběhl svůj nejlepší výkon - 43:32. Jeden z mála, který bych ještě mohl překonat. Nezkusíte to taky?

Mamut tour 9.5.2009

Duben byl teplý jako už dlouho ne. I my, letní cyklisti, jsme měli možnost jezdit venku. Na konci dubna najeto 800km, no tolik nepamatuji. Teda dvacet let nepamatuji:-) Zcela automaticky jsem se přihlásil na Mamuta na nejdelší trať. Těšil jsem se na 217km se středním převýšením 3km. Konečně pořádný výlet. Jenže pak se to nějak začalo sypat. Na jedné z posledních dubnových vyjížděk jsem si natáhl šlachu u kolena. Mazal jsem dokonce i mastičkou, což obvykle nečiním:-) A zařadil pár dnů volna. Včetně úterý až čtvrtka v Itálii. No znáte to - dobré jídlo, víno, pohoda, kávička, jedním slovem samá práce:-) V poslední době chodím spát se slepicemi. To v Itálii žádný den nešlo. Ve čtvrtek jsem se vrátil domů až v pátek ráno. Tak jsem přesunul rodinu v pátek ke tchýni. Do Přerova kousek, něco dospím a bude to. A jak na potvoru bylo potřeba ve dvě v noci vstát a jet na otočku do Brna. Už jsem neusnul, zato v Přerově byl jeden z prvních. Zvládnu 217km nevyspaný? Věřím si, že ano. Dospím to jindy.

Potkávám Téčko a Ječmínka, chtějí vyrazit na startu ze zadních pozic. Mám jinou taktiku. Chci zkusit naopak jet vepředu, mezi lepšími cyklisty. Kousek vydržím. Jenže já se neumím cpát dopředu. Přestože se do koridoru zařazuji hodně brzy, nakonec jsem někde ve dvou třetinách balíku. Co se dá dělat, doženu to po startu:-) Start je přesně, hned po něm zjišťuji, že posouvání davem cyklistů je hodně těžká disciplína. Ne že bych nikoho nepředjel, ale nedostávám se tam, kde bych chtěl být. Ach jo. Zvolňuji a zařazuji se do skupinky. Nejsou tu špatní cyklisté, ale chybí tu lídr. Střídání bídné, díry ukazují jen někteří. Taky to moc neumím:-) Vidím nezvyklé množství defektů, možná způsobených nekvalitním povrchem. Po poměrně pohodové hodince dojíždíme pod první větší kopec. Slavkov. Jeho profil už na rozdíl od loňska znám, v klidu si stoupám. Teda úplně v klidu ne, některým ze skupinky ujíždím, mícháme se s cyklisty před námi. Zrovna v nejtěžším stoupání mne míjí jeden z opravených defekťáků. Nádherně do toho kopce maže! Ach jo, já být mladší a mít čas:-) Další defekťák se drží auta, které ho táhne, to už se mi tak nelíbí. Má sice sundané číslo, ale nejsem si jist, zda je to trvalý jev. Nahoře na kopci je mi líto, že už stoupání končí. Formuje se skupinka, svištíme po rovinkách i ve sjezdech, ale od loňského supertempa to je dost daleko.

Před druhým stoupáním pod Partutovicemi v klidu jím, skupinka mi poodjíždí. Ale já vím, že za zatáčkou už začíná stoupání. A vím, že je dojedu. Jsem v pohodě. A taky že jo. Jen trochu cítím koleno. Následuje rychlovka do Oder, zase to není taková spolupráce jako loni. Ale máme ve skupince několik hmotných jedinců, kteří z kopců krásně proráží vzduch. Sám patřím k těžším a vyskytuji se i na špici. A makám:-) Tak to třeba nebude taková ztráta:-)

U cedule Odry mačkám mezičas (horší než loni:-)) a chystám se na změnu strategie. Další kopec chci vyjet volně. Chci přece jet dlouhou. Jsem docela ukázněný, užívám si krásné stoupání a propadám se skupinkou dozadu. V půli kopce pohoda končí. Bolí mne koleno. Dost. Bohužel není o čem spekulovat, s takovou bolestí se do dalších stoupání jet nedá. Pojedu krátkou. Ach jo:-( Se sebezapřením dostoupám nahoru, jsem tu ze skupinky skoro poslední. Skupinka se formuje a mizí v dáli. Vedle mne jeden z hmotnějších spolubojovníků. Vím, že sjezdy umí. Napadá mne šílená věc - dojedeme si tu skupinku. A on že jo. Střídáme, makáme, poprvé na kole vidím tep nad 160. Mám ze sebe opravdu radost. Přibližujeme se skupince, životní úspěch na dosah. Poprvé dojedu skupinku zezadu. A najednou, houby. Je tu menší stoupání, ozývá se koleno. Nemůžu, fakt nemůžu. Kolega se otáčí, volám na něj, ať si je docvakne sám. Opravdu se mu to daří. Mně ne. Chybí mi možná padesát metrů. Možná třicet. Nedostižných třicet. No, někdy příště. Volně si točím nohama a jsem demotivovaný. Nechávám uraženě projet dvojici, která mne předjíždí. To je moc malá skupinka, přece se tu nebudu honit:-) Jedu si dlouhý kus za své, taky dobrý trénink. Na rovině a z kopce koleno tolik nebolí. Nakonec se pár cyklistů chytám, jsme však velmi nevyrovnaná skupinka. Dva lepší brzy mizí směrem dopředu. Dojíždím na občerstvovačku. Plánuji zastavit a dát si siestu, ale vidím, že od občerstvovačky odjíždí pár posledních cyklistů z "mojí" skupinky. Beru si jen pití a jedu za nimi s naivní představou, že bude následovat nějaké stoupání, kde je dojedu. Houby:-)

Kousek před rozdělením trati. Žádný optimismus:-)

Projíždím Lipníkem, opět mne dojíždí pár cyklistů. Specialisté na roviny, mají na ně dobrá kila:-) Je tu poslední mini stoupání v Týně, pro mne vyloženě za trest. Už šlapu skoro jen levou nohou, za všemi zaostávám, což je psychicky náročné. Vím, že bych měl jet rychleji než ti okolo a ono houby. Míjím bod rozdělení tratí, s lítostí kouknu, kudy vede dlouhá. Tak třeba jindy. Odbočuji směr Přerov. Dojíždí mne rozumná skupinka, vedená dvěma specialisty na rovné úseky, rád se přidávám. Vcelku svižně mažeme k Přerovu, bohužel koleno silně bolí už i na rovinách. Hodně se těším do cíle. Přes bolest jsem stále schopen chvilkama táhnout špici, ale nepřeháním to:-) Vjíždíme do Přerova, všichni si rozdělují pozice pro sprint:-) Jeden z jezdců mne pobízí, ať si pospíším a jedu před ním, že jsem hodně tahal. Ale já rychlostí nad 35km/h opravdu nemůžu, spokojuji se s posledním místem ve skupině a projíždím cílem. Na ceduli u mého jména problikne trasa A. Ach jo, jindy. Zastavuji, ani nejsem schopen podat ostatním ruku, skoro křičím bolestí. Po chvíli však bolest trochu ustupuje, jdu se najíst a dát si kafe. Co jedno. Dvě. Sice ve srovnání s italskými nic moc, ale ten kofein tam je. V kofeinovém otupení najednou vidím svou jízdu jinak. Čas je jen o bezvýznamných pár minut horší než loni. Zase jsme ujel poměrně svižně 135km. Na příležitostného ironmana slušné. Přece si nebudu nadávat. Třeba není všem dnům konec, velkého Mamuta si ulovím jindy. A i kdybych mohl příští rok zase jen kratší trať, rád přijedu. Mamut je poměrně zdařilý závod, účastníků přibývá. Organizace příjemná, škoda jen tolika děr v silnicích, za ně však těžko někoho vinit. To je v Česku bohužel normální. Jo, silnice v Rothu, to je něco. Že by příští rok? :-)